zdroj: www.svetpejsku.cz
BELGICKÝ GRIFONEK
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes i fena 22-28 cm
Hmotnost: cca 5 kg
Země původu: Belgie
Doba vzniku plemene : 19.století
Původní využití :Ochrana koňských stájí proti hlodavcům
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny.
Srst je drsná, belgický grifonek je černý "black and tan" nebo černý s rezavými skvrnami. Drsnosrstý grifonek se většinou pravidelně škube, přičemž vous a ob očí se ponechávají. Vous pravidelně češte, aby jste odstranili například zbytky jídel a předešli zplstnatění srsti. Pokud je to nutné, odstraňujte chlupy z očních koutků, protože by mohly způsobit podráždění oční bulvy.
Zvědavý, rozpustilý, hravý, nekomplikovaný, klidý, učenlivý, vhodný k dětem. Grifonci dobře hlídají a jsou rádi v blízkosti svého pána.
Belgický grifonek je malý společenský pes, dobře stavěný, inteligentní, ostražitý, vyrovnaný, pyšné a robustní postavy. Přestože má pevné kosti, je dostatečně elegantní v pohybu a zjevu. Pozornost přitahuje obzvláště svým téměř lidským výrazem. Délka těla od bodu ramen k bodu hýždí by se měla co nejvíce rovnat jeho výšce v kohoutku. Hlava je nejcharakterističtější a nejpozoruhodnější částí jeho těla. Ve srovnání s tělem je dosti velká, má téměř lidský výraz. Grifonci mají srst rovnou, nepřiléhá, je spíše stojící a rozcuchaná. Nad očima, na lících, čele a bradě je o poznání delší. Čelo je dobře zakulacené, stop velmi zřetelný. Nos má černý, posazený do úrovně očí, nesmí přesahovat 1,5 cm. Jeho zvednutý čenich posazený hluboce mezi očima mu dává smutný a ubohý výraz. Ústa musí být pevně zavřená a neukazovat zuby ani jazyk. Oči má obzvláště dobře posazené, velké a kulaté, avšak nevypouklé, jsou temně tmavě hnědé, oční bělmo nemá být vidět. Malé, oválné a světle zbarvené oči jsou považovány za chybu. Uši jsou malé, vysoko posazené, dostatečně daleko od sebe. Nevhodné jsou uši velké a po stranách hlavy spadající. Krk má střední délku, s rameny harmonicky splývá. Délka těla se téměř rovná jeho výšce v kohoutku. Celkovým dojmem působí, jako malý a silný pes, čtvercového tvaru. Kohoutek má mírně zvýšený. Záda má rovná krátká a silná. Hruď je široká spadá až na úroveň loktů. Hruď je z profilu zlehka vypoulená. Ocas je posazený vysoko, je nesený vzhůru. Přirozeně krátký, zahnutý nebo zlomený ocas je považován za chybu. V pohybu a chůzi je silný, s paralelním pohybem končetin a dobrou energií.
I když grifonky můžete bez problémů chovat v bytě, procházky v přírodě se jim jistě budou líbit. Choďte s ním proto pravidelně do přírody, i když se poměrně snadno přizpůsobí městskému prostředí.
Tato plemena vycházejí dobře s dětmi, psy i kočkami, protože jsou od přírody velmi sociální a potrpí si na společnost.
Výchova bude v podstatě bezproblémová, protože jsou velmi učenliví.Dobře si vedou v různých psích sportech.
V 19. století přímíchání krve od Španelského King Charles španěla, a Mopse, tomuto plemenu přineslo krátkou černou srst a ustálil tento plemenný typ.
BIŠONEK
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Kohoutková výška nesmí přesáhnout 30 cm
Hmotnost: cca 4 kg
Země původu: Belgie/Francie
Doba vzniku plemene : prapůvod již ve starověku
Původní využití :Společenské plemeno
Základní charakteristika : Společenské plemeno.
Srst je hedvábná, vývrtkovitě stočená, nepřiléhá k tělu. Tento pes nemá podsadu a je vždy sněhobíle zabarven. Srst musíte každý den důkladně vyčesat a navíc ji musíte pravidelně přistřihávat, jinak by byla příliš dlouhá. Pokud chcete srst udržet bílou, musíte ji pravidelně mýt dobrým psím šamponem.Tento bišonek nelíná, odumřelé chlupy se zachytí v kartáči při česání.
Velmi lne ke svému pánovi, někdy těžko snáší samotu, poddajný, veselý, pohyblivý, hravý, inteligentní, milý a citlivý.
Bišonek je veselý a hravý malý pejsek, se živou chůzí. Nos je okrouhlý, černý, jemně zrnitý a lesklý. Rty jsou tenké a černé. Líce jsou jemné, ne příliš svalnaté. Oči má velmi tmavé, s tmavými očními víčky, kulatého, nikoli mandlového tvaru, živé, ne příliš velké, neukazují žádné bělmo a nesmí být příliš vystouplé. Uši jsou zavěšené a dobře porostlé dlouhou, jemně vlnitou srstí. Krk je vcelku dlouhý, nesený hrdě a vysoko, jeho délka je zhruba v třetině délky těla. Ocas je poněkud níže posazený, není rolovaný, ale zatočený přes linii páteře.
Co se pohybu týče, přizpůsobí se bišonek vaší rodině.
Bišonci jsou od přírody společenští psi, kteří se cítí nejlépe, pokud tvoří součást rodiny a všude s ní mohou. Díky své společenské povaze vycházejí dobře jak s ostatními psy, tak s domácími zvířaty a s dětmi.
Vzhledem k tomu, že se jedná o mazané pejsky , kteří rychle chápou, co se po nich chce, nebude jejich výchova náročná.
V období středověku byl Bišonek oblíbencem královských rodin v Itálii a Francii.
BOLOŇSKÝ PSÍK
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes i fena 25-30 cm
Hmotnost: 2,5-4 kg
Země původu: Itálie
Doba vzniku plemene : roku 1978
Původní využití :Společenské plemeno
Základní charakteristika : Společenské plemeno.
Srst je chomáčkovitá, dlouhá, velmi hustá, nepřiléhá příliš k tělu, nemá podsadu a je vždy bílá. Tato srst se rychle zacuchá a musí se každý den vyčesat, zvláště na břiše, za ušima a mezi končetinami. Výhodou této srsti je, že nelíná, protože event. odumřelé chlupy se zachytí v kartáči při česání. Ve zvukovodu, který musí být vždy čistý, nesmějí být žádné uvolněné chlupy.
Veselý, inteligentní, poslušný, milý, velmi přítulný, klidný, ostražitý. Boloňský psík je vážný, obecně ne příliš aktivní pejsek. Je odvážný a podnikavý, poslušný a učenlivý a velice lne ke svému pánovi a jeho okolí. Boloňský psík má jemný a citlivý, zároveň však veselý a dobrácký charakter.
Boloňský psík je malý, zavalitý avšak kompaktní pejsek. Je čtvercově stavěný, délka těla se rovná jeho výšce v kohoutku. Hlava má střední délku. Oči jsou posazené téměř na přední části, jsou dobře otevřené a větší, než je obvyklé. Oční víčko je okrouhlé, oko nesmí být vystouplé, oční bělmo není vidielné. Uši jsou visící, volně přiléhající k hlavě. Ocas je posazený v linii zádi, je nošený v zatočení přes záda.
Toto plemeno se spokojí s průměrným množstvím pohybu, to však neznamená, že odmítne dlouhou procházku.
Toto plemeno vychází dobře s ostatními psy, domácími zvířaty i s dětmi. Věnujete-li mu hodně pozornosti, velmi si toho váží, někteří jedinci proto špatně snášejí samotu. Vůči cizím lidem se chová vyčkávavě.
Výchova probíhá většinou bez problémů. Tito psíci se snadno učí a rádi dělají něco pro svého pána.
Boloňský psík byl vyšlechtěn v roce 1978 v Rusku. Vznikl křížením Francouzských bišonků s Ši-tzu a Trpasličím pudlem.
BOSTON TERIÉR
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Výška je různá
Hmotnost: max. 11 kg
Země původu: Anglie/Amerika
Doba vzniku plemene : 2. pol. 19. století
Původní využití :Společenský, původně i bojový pes
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny.
Krátká srst může být žíhaná nebo černá s bílými odznaky. Přednost se dává žíhaným jedincům. Srst tohoto psa nevyžaduje mnoho péče, staší občas vyčesat satinovací rukavicí nebo kartáčem. Uši udržujte čisté a drápy krátké. Obličejové záhyby občas ošetřete speciální pleťovou vodou.
Inteligentní, nadšený, někdy bouřlivý, má smysl pro humor, hravý, sebejistý, přítulný, dobrý hlídač, není uštěkaný.
Bostonský teriér je malý, kompaktní pes, s krátkým nosem a vydatného stavění těla.Tělo je dosti krátké, dobře stavěné, končetiny silné, ocas krátký. Oči jsou velké a kulaté, tmavé, daleko od sebe. Bostonský teriér působí celkově dojmem rozhodnosti, síly a aktivity. Jeho chůze a pohyb jsou přitom lehké a půvabné.
Tento teriér nepotřebuje dlouhé procházky, ale rád by, aby jste jej brali všude sebou. Tito psi nejsou těžcí, a proto je můžete nést, pokud je horko nebo je-li pro ně něco příliš namáhavé. Rádi si hodně hrají.
Toto plemeno vychází zpravidla dobře s ostatními psy, dětmi i domácími zvířaty.
Výchova není složitá, protože se rád učí a díky své inteligenci si rychle vše osvojuje. Tento pes je velmi citlivý na tón vašeho hlasu.
Bostonský teriér tvoří přechod mezi dogovitými psy a teriéry. Byl vyšlechtěn ve 2. polovině minulého století v USA. Jeho bezprostředními předchůdci byli z Evropy dovezení kříženci buldoků a bílí angličtí teriéři v roce 1865, vyšlechtěni pro psí zápasy. Připouští se i možnost křížení s bulteriéry, pittbulteriéry a jinými bojovými psy.
BRABANTSKÝ GRIFONEK (BRABANTÍK)
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Výška je různá
Hmotnost: cca 5 kg
Země původu: Belgie
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Společenské plemeno
Základní charakteristika : Společenské plemeno, vhodné do rodiny.
Srst je krátká, přirozeně hrubá, mírně zvlněná, není vybavena podsadou. přípustné barvy jsou červená nebo červenorezavá, popřípadě s trochou černí na ččenichové partii a bradě. Možná je také černá, nebo černá s rezavými skvrnami. Srst stačí jednou týdně vykartáčovat. Chlupy v koutcích očí se musí pravidelně zastřihávat, aby nedráždily oko, důležité je také čistit záhyby kůže pod očima a dbát na krátké drápky.
Zvědavý, rozpustilý, hravý, nekomplikovaný, klidý, učenlivý, vhodný k dětem. Grifonci dobře hlídají a jsou rádi v blízkosti svého pána.
Brabantík je krátkosrstý grifon, který nemá na čumáku vousy. Má rovná záda, pevné čelisti a poměrně široký a hluboký hrudník. Hlava je v porovnání s tělem přikměřená a má téměř lidský výraz. Nos je černý a postavený v úrovni očí. Oči má dobře posazené, velké a kulaté, nikdy však vypouklé, pokud možno co nejtmavěji hnědého zbarvení, preferuje se, aby nebylo vidět bělmo. Uši jsou malé, vysoko postavené umístěny dosti široko od sebe. Ocas je nastavený vysoko, nesený vzhůru. Přirozeně krátký, zalomený nebo zatočený ocas je považován za velkou chybu.
I když grifonky můžete bez problémů chovat v bytě, procházky v přírodě se jim jistě budou líbit. Choďte s ním proto pravidelně do přírody, i když se poměrně snadno přizpůsobí městskému prostředí.
Tato plemena vycházejí dobře s dětmi, psy i kočkami, protože jsou od přírody velmi sociální a potrpí si na společnost.
Výchova bude v podstatě bezproblémová, protože jsou velmi učenliví.Dobře si vedou v různých psích sportech.
Plemeno bylo vyšlechtěno v 19. století. Je odrůdou bruselského grifonu, od kterého se odlišuje typem srsti.
ČÍNSKÝ NAHÁČ (ČÍNSKÝ CHOCHOLATÝ PES)
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes 28-33 cm, fena 23-30 cm
Hmotnost: 4-5 kg
Země původu: Čína
Doba vzniku plemene : v Evropě roku 1885
Původní využití :Společenský pes
Základní charakteristika : Společenský pes.
Existují dvě varianty čínského naháče. První varianta nemá srst na těle, pouze na hlavě, uších, konci ocasu a tlapkách. Kůže je na dotyk jemná. Druhá varianta je tzv. "pudřenka" nebo "labutěnka" (powder puff). Tito psi mají podsadu a závojovitou, dlouhou krycí srst hedvábné struktury. Všechny barvy jsou přípustné. Obě varienty se většinou křííží mezi sebou. Srst tohoto psa se musí velmi dobře ošetřovat. Majitelé psů, kteří se účastní výstav, kůži pravidelně drhnou (speciálním krémem určeným původně lidem) aby odstranili odumřelé buňky a udrželi kůži jemnou. Nejdůležitější je, aby kůže byla pružná, jednolitá a chráněná proti vysychání. Pomocí dobré pleťové vody nebo krému toho snadno dosáhnete. Nepigmentovaná kůže je zvláště citlivá na sluneční záření, a proto vám nedoporučejeme vystavovat psa dlouho slunečnímu záření. Pokud se tak stane, používejte dobrý opalovací krém. Powder Puff se musí občas vykartáčovat a může se častěji koupat. Srst tohoto psa se v obličejové partii zpravidla zastřihává do špičky - pes tak získá svůj typický vzhled.
Čilý, mazaný, hravý, citlivý, ostražiý, velmi živý a pohyblivý. Je poněkud zdrženlivý k lidem, které nezná.
Malý, elegantní a jemný pes, existující ve dvou typech: Deer (ušlechtilejší, s jemnými kostmi) a Cobby (robustnější, i když stále elegantní, s těžším tělem i kostmi). Hlava s protáhlou, mírně zakulacenou lebkou, hladká, bez nadměrného množství vrásek, s mírně se zužujícím, nikoliv však špičatým čenichem
Co se pohybu týče, toto plemeno se přizpůsobí situaci ve vaší rodině.
Pokud děti psa respektují, není kontakt s nimi pro psa problémem. Ani ve společnosti ostatních psů nebo domácích zvířat nepůsobí většinou problémy.
Výchova není složitá, protože je inteligentní a rychle chápe, co se od něj požaduje.
Jako všichni tzv. naháči vznikl pravděpodobně genetickou mutací, tj. náhlou změnou dědičné informace, kterou člověk chovatelsky podchytil. V Číně se bezsrstí psi chovali již před naším letopočtem, proto jiná hypotéza má za to, že všichni naháči světa jsou odvozeni od čínských předků - není to však pravděpodobné. V Evrope byli bezsrstí psi z Číny poprvé předvedeni roku 1885, skutečný chov však byl zahájen až nedávno, v 70. letech.
ČIVAVA
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes i fena 15-23 cm
Hmotnost: 0,5-2,5 kg
Země původu: Mexiko
Doba vzniku plemene : cca 9. století n.l.
Původní využití :Společenský pes
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny.
Existují dlouhosrsté a krátkosrsté čivavy. Mohoou mít např. černou, bílou, modrou, červenou nebo obilnou barvu, s tmavými a bílými odznaky nebo bez nich, přípustná je jakákoliv barva a jakákoliv barevná kombinace. Dlouhosrstí psíci se musí česat a kartáčovat obvyklým způsobem, zatímco krátkosrstí psící se musí občas vykartáčovat gumovým kartáčem. Oči pravidelně vykapávejte, abyste předešli cestičkám po slzách, pravidelně kontrolujte chrup, není-li na něm zubní kámen, a u mlasých jedinců si pozorně všímejte, probíhá-li výměna chrupu podle plánu. Drápky udržujte krátké.
Svéhlavá, inteligentní, odvážná (někdy troufalá), citlivá a hravá. Čivavy lnou většinou silně k jedné osobě.
Čivava je droboučký, kompaktního těla. Důležitým znakem je lebka ve tvaru jablka a jeho poněkud delší ocas, nesený velice vysoko , buď zakřivený nebo zformovaný do půlkruhu, s konečkem směřujícím k bedrům. Délka těla mírně převyšuje jeho výšku v kohoutku. Nicméně je, obzvláště u psů, požadovaný tvar těla do čtverce. U fen je však z důvodu funkce reprodukce mírně delší tvar těla povolen. Pohyb je vždy volný a pružný, se vzpřímenou hlavou, bez viditelného úsilí.
Protože jsou čivavy tak malé, mají dostatek pohybu doma. Pokud je to naučíte, mohou se naučit chodit na kočičí WC. Toto plemeno je citlivé na zimu, vlhkost a průvan a za deštivého počasí není "kabátek" žádným přebytečným luxusem. Čivava je dobrou volbou pro lidi, kteří nemají doma tolik prostoru. Tohoto psa můžete brát všude sebou a jeho potrava zajisté nbezatíží váš rozpočet. Je škoda, že tento pejsek je až příliš často považován za hračku. Pokuste se nezapomínat, že přes svou velikost je to přece jen pes, který má psí potřeby.
Čivavy jsou společenská zvířata a soužití se psy a kočkami je zpravidla bezproblémové. Nezapomínejte na to, že čivava je tak malinká, že se může snadno dostat do područí velkých psů. Tento pes se nehodí do rodiny s malými dětmi, které by jej považovaly za hračku.
Protože tento malinkatý psík můžze způsobit jen málo škody, většinou se téměř nebo vůbec nevychovává. To je škoda, protože čivava je velmi učenlivá.
Čivava je považována za nejmenšího čistokrevného psa na světě. Svým jménem nese název největšího státu Mexika - Chihuahua. Předpokládá se, že tito malí pejsci žili v dávných dobách v divočině a byli obdivováni již Aztéky. Až v 9. století v době Toltecké civilizace byli odchyceni, domestifikováni a šířeni místními obyvateli. Představitel tohoto malého pejska - hračky, nazvaný Techichi, který žil ve městě Tula, sloužil jako vzor ke zdobení místní městské architektury. Tyto sošky jsou dnešní Čivavě velmi podobné. V Evropě získala Čivava oblibu zejména díky italské zpěvačce Adelaine Patti, které v roce 1890 prezident Mexik věnoval tohoto malého pejska, ukrytého v kytici květů. Dalším známým příznivcem Čivavy byl Ksavy Kjuga, ředitel tanečního souboru, populárního ve 40. letech 20. století, který s malou čivavou v podpaží často dirigoval. V současné době využívají specialisté, kteří se zabývají chovem Čivavy, také odebírání psů amerického původu.
ČIVAVA DLOUHOSRSTÁ
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
ČIVAVA KRÁTKOSRSTÁ
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
FRANCOUZSKÝ BULDOČEK
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes i fena cca 30 cm
Hmotnost: 8-13 kg
Země původu: Francie
Doba vzniku plemene : 2. pol. 19. století
Původní využití :Společenský pes
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny.
Srst je přiléhající, lesklá a krátká. Barva může být černá, červeně žíhaná nebo bílá s žíhanými skvrnami. Vzácněji se vyskytují bílí jedinci, kteří však musejí mít okraje víček a řasy černé. Péče o srst není náročná. Srst občas vykartáčujte gumovým kartáčem a zvukovod udržujte čistý ( nikdy nepoužívejte vatové tamponky!). Drápy udržujte krátké a obličejové záhyby čistěte pomocí speciální pleťové vody (vhodná je i vazelína).
Inteligentní, milý a snášenlivý vůči dětem, hravý a veselý, citlivý a velmi přítulný, někdy bouřlivý, silně vyvinutý smysl pro humor, tvrdý sám k sobě, houževnatý, někdy svéhlavý. Francouzští buldočci mohou žárlit na svého pána, věnuje-li pozornost někomu nebo něčemu jinému. Rád je součástí rodiny, nesmí být proto necháván příliš dlouho o samotě.Hodí se i do těch nejmenších městských bytů. Rozměry malý pes, svou klidnou, vyrovnanou povahou připomíná spíše psy velké.
Malý, silný, svalnatý a kompaktní pes. Mohutná široká hlava s velmi krátkou čenichovou partií. Kůže na hlavě tvoří téměř symetrické vrásky. Uši středně velké, vztyčené, vysoko nasazené, u kořene široké, nahoře zaoblené. Oči nízko položené, velké, kulaté, mírně vystupující. Hrudník velmi široký, válcovitého tvaru. Hřbet široký a svalnatý. Hrudní končetiny rovné, krátké, osvalené, pánevní rovněž osvalené, ale o něco vyšší (tzv. přestavěná záď). Ocas krátký, nízko nasazený, u kořene silný a zauzlený. Nesmí být nesen pod linií hřbetu.Vzhledem k výrazně zkrácené čenichové partii špatně snáší vyšší teploty, zvláště pobyt v přehřátých, nevětraných prostorech (auta). Poměrně často dochází v důsledku velkých hlav ke komplikacím při porodu (císařské řezy).
Pokud věnujete těmto psům dostatek pozornosti, není třeba chodit s nimi na dlouhé procházky. Vzhledem k jejich krátkému nosu je to za teplého počasí dokonce velmi nevhodné. Vtěšina buldočků se spokojí se třemi krátkými procházkami denně, pokud je pak ještě necháte volně běhat a hrát si. Tito psi jsou dokonalými společníky do bytu.
Někdy se říká, že se tento pes může zbláznit z dětí, platí však spíše opak. Francouzský buldoček si s dětmi velmi dobře rozumí. Někteří jedinci se mohou chovat poněkud dominantně k ostatním psům, s ostatními zvířaty však nemají problémy, pokud s nimi již od malička vyrůstají. Zpravidla milují lidi, a návštěvu proto nadšeně vítají, i když někteří mohou být i poměrně ostražití.
Výchova není složitá, protože je mazaný a rád se učí. Mohou vás ošálit svojí výmluvnou obličejovou mimikou, a proto je tak důležité jednat vždy důsledně. Toto plemeno je velmi citlivé nejen na tón vašeho hlasu, ale i na určité nálady u vás doma.
Považován za plemeno francouzské, částečně ale potomek starých anglických buldoků. Předkové bývali aktéry psích zápasů, lovili krysy, byli společníky řezníků a drožkářů. Stabilizován ve 2. polovině 19. století, v té době populární i v nejvyšších společenských vrstvách.
HAVANSKÝ BIŠONEK
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes i fena 25-30 cm
Hmotnost: max. 6 kg
Země původu: Kuba
Doba vzniku plemene : 15. - 16. století
Původní využití :Pes vhodný do rodiny
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny.
Srst je dlouhá, bez podsady. Všechna zbarvení jsou přípustná, ale v některých zemích není uznaná černá. Srst havanského bišonka potřebuje mnoho péče. Psa musíte minimálně dvakrát týdně pečlivě kartáčovat a česat, nejlépe pomocí řídkého hřebenu. Pomocí speciálního roztoku můžete ochraňovat srst před lámáním. Tento pejsek nelíná.
Veselý, velmi přítulný, nadmíru inteligentní, učenlivý, mírný, citlivý. Vlastnostmi se víceméně shoduje s ostatními bišonky: je milý, přátelský, hravý a pánovi velmi oddaný. Stejně jako oni má raději teplo než zimu a dokáže se přizpůsobit každé situaci.
Malý psík s dlouhou srstí. Hlava plochá a široká, s úzkým plochým čenichem. Oči větší, tmavé, mandlového tvaru. Uši zavěšené, zašpičatělé, široko nasazené, dodávají hlavě hranatý tvar. Tělo obdélníkové, se zakulaceným hrudníkem a vtaženými slabinami. Končetiny rovné, suché, s podlouhlými tlapkami. Ocas vysoko nesený, ve tvaru biskupské hole, s dlouhou srstí.
Toto plemeno má průměrnou potřebu pohybu. Se třemi krátkými procházkami je více než spokojen.
Havanský bišonek je s každým zadobře. Snáší dobře i děti, ale příliš si necení jejich škádlení. Pokud se to stane, na delší čas se uzavře do sebe.
Havanský bišonek se rychle učí a rád pro vás něco dělá - ne nadarmo se dříve používali jako cirkusoví psíci. Toto plemeno je velice citliví na tón vašeho hlasu a nadáváním nic nezmůžete, jenom tím psa zbytečně zraníte. Někteří jedinci by rádi štěkali více, než je nutné. Co nejrychleji je to odnaučte, než se z toho stane zvyk.
Společný s ostatními bišonky, tedy Středomoří. Někteří z nich se v průběhu 15. - 16. století dostali se španělskými mořeplavci až na Kubu. Zde se časem, tak jak je to u bišonků pravidlem, stali oblíbenci nejbohatších vrstev. Po kubánské revoluci a svržení "buržoazie" téměř zanikli, naštěstí se jich ujali chovatelé v USA.
JAPONSKÝ CHIN
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: max. 25 cm
Hmotnost: 2-5 kg
Země původu: Japonsko
Doba vzniku plemene : již ze starověku
Původní využití :Společenský pes
Základní charakteristika : Společenský pes
Japan-chin má rovnou a dlouhou srst, hedvábné struktury. Kromě obličeje je celé tělo pokryté hustou srstí. Uši, krk, stehna a ocas jsou pernaté. Povolené zbarvení je bílé, s četnými nebo červeným známkami. Známky jsou umístěny rovnoměrně, od kulatých očí, přes uši, stejně jako na zádech. Zvláště bílý a široký "požár" od čenichu k temeni je žádaný a působivý.
Bystrý a dovedný, mírný a milý pejsek. Jsou od přírody zdrženliví, smysly a emoce užívají zřídka.
Japan-chin je malý pes, se širokým obličejem, hojně pokrytý hustou srstí, s elegantní a vkusnou postavou. Poměr výšky v kohoutku je rovný délce jeho těla. Tělo fenek je však poněkud delší. Japan-chin má širokou a kulatou lebku, s hlubokým a vroubkovaným stopem a vypouklým čelem. Nosní most je velmi krátký a široký, nos je ve stejné linii s očima. Nos je zbarvený černě nebo v temně tělové barvě, shodné s jeho známkami. Oči má velké a kulaté, posazené daleko od sebe, jsou černé a třpytivé. Uši jsou dlouhé a zavěšené, trojúhelníkového tvaru, pokryté slouhou srstí, usazené daleko od sebe. Krk je spíše kratší, držený vysoko. Záda jsou krátká a rovná. Hruď je mírně širší a hluboká, břicho dobře vypracované. Ocas je pokrytý krásnou, hustou a dlouhou srstí, je nošený elegantně přehozený přes záda. Předloktí jsou rovná a jemná, jejich zadní část je pernatě osrstěná. Tlapky má malé, pokryté žádanými chomáči chlupů. Chůze i pohyb jsou lehké a elegantní, jakoby pyšné.
Toto plemeno rádo dovádí, běhá a hraje si. Někteří tvrdí, že tito psi také dobře šplhají. V bytě budou zcela spokojeni, a můžete je dokonce naučit chodit na kočičí WC. Postarejte se však o to, aby se jim dostalo dostatečného pohybu na čerstvém vzduchu.
Japonští chinové nejsou problémoví psi a vycházejí dobře s dětmi,kočkami i ostatními psy. Je samozřejmé, že psík těchto rozměrů není právě příliš odolný vůči drsnému zacházení ze strany dětí nebo větších psů. Japonský chin kouše jen zřídka.
Pokud počítáte s jeho svéhlavou povahou, bude výchova probíhat bezproblémově. Japonští chinové jsou zpravidla velmi čistotní
Japan chin je plemenem malých, společenských psů, známých již ze středověku. Podle dávných spisů se předpokládá, že jeho předkové byli v roce 732 vládcem Korey během Silské dynastie (377 - 935 nl.) jako dar dovezeni japonskému panovnickému dvoru. Zdá se, že během následujících 100 let se velké množství Chinů bylo dovezeno do Japonska. Historické prameny uvádějí, že poslové či velvyslanci poslali do Číny (během dynastie Tung, 618 - 910 nl.) a do Severní Korey (během dynastie Po H´ai, 698 - 926) poslali psy tohoto plemene rovnou zpátky do Číny. Během vlády Shobunate Tsunayoshi Tokugawa (1680 - 1709) bylo toto plemeno chováno jako palácový pes na hraní přímo na hrade Edo. V roce 1631 britský kapitán Searles přivezl Japan-china do Anglie a v roce 1853 starší kapitán, američan Perry, přivezl několik Japan-chinů do Spojených států. Dva z nich byli také darováni anglické královně Victorii. Od roku 1868 byl Japan-chin oblíbeným psíčkem dam z vyšších kruhů a zároveň se jako společenský pes stal velice rozšířeným. Své pojmenování má, jak jinak, po Japonsku, Japan-chin byl totiž miláčkem císařů. Jeden císař ho vyhlásil posvátným zvířetem a nařídil, aby se mu občané klaněli. Japan chin se již od počátku rozšiřoval pouze jako čistokrevný. Nejmenší jedince dokonce drželi v klecích jako ptáky. Japan-chin byl v Evropě velice oblíben, postupem času však začal ustupovat stále se rozšiřujícím Pekinézům. Do 1. světové války bylo Japan-chinů dostatečné množství, až v poslední době jich mnoho ubylo. Plemeno bylo fakticky blízké zániku, díky úsilí jeho milovníků se však Japan-chin opět objevil na výstavách a začal získávat vyznamenání.
KAVALÍR KING CHARLES ŠPANĚL
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes i fena kolem 35 cm
Hmotnost: 5,5-8,2 kg
Země původu: Španělsko
Doba vzniku plemene : již ze starověku
Původní využití :Společník
Základní charakteristika : Společník
KING CHARLES ŠPANĚL
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
LHASA APSO
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes i fena kolem 25,4 cm
Hmotnost: 6-7 kg
Země původu: Tibet
Doba vzniku plemene : již ze starověku
Původní využití :Společenské plemeno
Základní charakteristika : Společník, ostražitý hlídač
Srst dlouhá, pevná, ne vlnitá nebo hedvábná. Zbarvení: zlaté, pískové, medové, šedé, černé, bílé, hnědé i dvoubarevné.
Velmi sebevědomý a vyrovnaný pes, který si vždy zachovává značnou nedůvěřivost a odstup vůči cizím. Přiměřeně živý, velmi silný, mrštný a hbitý. Často poněkud tvrdohlavý, se snahou zaujmout dominantní postavení.
Malý, robustní, bohatě osrstěný pes. Hlava s užší lebkou, rovným čelem a vyznačeným stopem, čenich tvoří třetinu její celkové délky. Celou hlavu pokrývá bohatá srst, spadající přes oči a tvořící vous a knír. Oči tmavé, středně velké, směřující dopředu. Uši převislé, bohatě osrstěné. Krk silný a dobře klenutý. Končetiny rovné, dobře osvalené, bohatě osrstěné. Tělo kompaktní, s dlouhým hrudním košem a hřbetem delší, než je kohoutková výška. Ocas vysoko nasazený, nesený přes záda, na konci může být zalomený, vždy bohatě osrstěný.
Lhasu apso lze charakterizovat jako tvrdého, sebevědomého psa, jeho povaha je však k členům rodiny přátelská a mazlivá. Je velmi inteligentní a temperamentní.
Lhasa apso je typický společenský pes. Má přátelskou a veselou povahu, k cizím lidem se však chová velmi nedůvěřivě a odmítavě, nemá rád jejich doteky. Svého pána však oddaně miluje, bývá na něm až citově závislý. Vůči ostatním psům nevystupuje útočně, nevyhledává konflikt, a soužití s ostatními domácími zvířaty bývá bez problémů.
Výchova tohoto společenského psa není nikterak složitá, jako u ostatních plemen je však nutná důslednost, trpělivost a citlivý přístup. I když se tento pes nehodí pro náročnější výcvik, měl by v každém případě zvládnout základní výcvik poslušnosti.
Pochází z Tibetu, jeho předkové tam pomáhali horalům s pasením dobytčích stád. Chováni byli také v lámaistických klášterech, kde byli nejen využíváni jako hlídači, ale také uctíváni. Do Evropy se dostali v roce 1928, tehdy ještě prakticky splývali s dnešním ši-tzu a tibetským teriérem. Jako samostatné plemeno byl lhasa apso uznán až roku 1934.
LVÍČEK
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes i fena 26-32 cm
Hmotnost: cca 6 kg
Země původu: Francie
Doba vzniku plemene : 13. století
Původní využití :Společník
Základní charakteristika : Společník
Srst je hedvábná, dlouhá, vlnitá, hustá; bez podsady. Údržba srsti je poměrně náročná, je potřeba ji kartáčovat a pečovat o ni. Zvláště pokud chcete psa vystavovat je potřeba tzv. lví sestřih.
Lvíček je bystrý, inteligentní a přítulný pes s celkovými kvalitami milujícího společníka. Má živou, otevřenou a zvědavou povahu. V dnešní době si lvíček nachází stále více svých příznivců. Vždyť je to ideální pes do dnešní doby. Dokáže být příjemným společníkem celé rodiny a veselým partnerem při dětských hrách. Děti lvíček doslova vyhledává. Nevadí mu ani život na sídlištích v těsném bytě, miluje cestování autem kamkoliv.
Malý, inteligentní pes, veselý, s živým a pozorným výrazem; celkově robustní s dobrou kostrou; krátké tělo dobrých proporcí; vysoko nesená hlava; silueta připomínající chrta. Pohyb je hrdý a rázný, zdůrazněný vlající hřívou lvího sestřihu. Nestříhané části musí být zcela přirozené a v žádném případě tvarované. Lví sestřih je povinný pro výstavy.
Má vrozené vlohy pro sport (agility), je výborný skokan a ve výškách se pohybuje s jistotou kočky. Pokud jeho člověk není sportovní typ, nevadí, vždyť život lze i prolenošit! Lvíček je nesmírně přizpůsobivý a zvykne si prakticky na každé prostředí.
Je vhodný společník pro lidi mírné nebo osamělé, stane se právoplatným členem i takové rodiny, která vede bohatý a rušný život. Definice "domácí klaun a antidepresivní pes" se stoprocentně hodí pro lvíčka.
S výchovou tohoto pejska nejsou velké problémy, je velmi oddaný a poslušný vůči svému pánovi, pozorný a vnímavý, milý a spokojený za každých okolností. Dokáže být klidný a tichý, je-li mu to přikázáno. Jeho upřímný a mírný pohled se snaží vyčíst, co je od něj očekáváno.
V katedrále v Amiensu, jejíž stavba se datuje do 13. století, je možno vidět vytesané do kamene dva lvíčky, typické zástupce tohoto plemene. V 15. století byla nezaměnitelná silueta lvíčka často zachycována na tapiseriích.Plemenobylo oblíbené mezi dámami burgundského dvora. V 17. století pak bylo plemeno často zobrazováno v malířských dílech. Francouzský přírodovědec Buffon jej velmi přesně popisuje ve svém díle „Histoire Naturelle“ a podtrhuje jeho vzácnost. Ve stejné době jej také zmiňuje švédský přírodovědec Linné. Lvíček byl dříve také nazýván „bišon lvíček“. Francouzský chovatelský klub byl založen 18. listopadu 1947.
MALTÉZÁČEK
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes 21-25 cm, fena 20-23 cm
Hmotnost: 3-4 kg
Země původu: pravděpodobně Malta
Doba vzniku plemene : již ze starověku
Původní využití :Společník
Základní charakteristika : Společník
Maltézáček má hustou, jasnou a lesklou srst, těžce padající k zemi, hedvábné struktury. Srst je na všech oblastech těla velmi dlouhá, její délka přesahuje výšku Maltézáčka. Je rovná, bez stopy vln či kadeří, dobře přiléhající a bez podsrstí. Přiznané zbarvení je čistě bílé, světlý slonovinový nádech je povolen. Stopy světlých oranžových odstínů jsou tolerované, ne však žádoucí. Čenich nosu a podušky na tlapkách musí být jednoznačně černé. Ocas je nasazený v linii zádě, zatočený přes hřbet, porostlý dlouhou heboučkou srstí. Maltézáček má srst, která je velmi náročná na péči, avšak nelíná. Je nezbytné ji denně opatrně pročesávat a kartáčovat, na hřebenu se nám odumřelé chlupy zachytí, a také pravidelně mýt. V místech očních koutků často vyrůstají chloupky, které oko dráždí a vytvářejí nehezké stopy po slzách, proto je lepší tyto chloupky pravidelně odstraňovat. Maltézáček se hodí výhradně pro držení v bytě.
Maltézáček je živý, veselý, laskavý, velmi poddajný a velmi přizpůsobivý pejsek. Je také velice společenský a inteligentní, tvárný a učenlivý, zároveň však poněkud přecitlivělý. Maltézáček nadevše miluje svého pána, ke kterému silně, oddaně a citlivě lne.
Maltézáček (Maltézský psík) je pokrytý velice dlouhou, bílou srstí a je charakteristický svým krásným, hrdým a noblesním držením hlavy. Je přízemní, podlouhlé, avšak přiměřené postavy, obdélníkového rámce, s rovným hřbetem, prostorným, k loktům dosahujícím hrudníkem a dobře vyvinutým hrudním košem. Hlavu má širokou, přiměřeně dlouhou, bohatě osrstěnou, s čenichem tvořícím třetinu celkové délky hlavy a výrazným stopem. Lebka je na horní části plochá a mírně delší než čenich. Přechod od čela k čumáku jako by ho dělil na dvě různé části. Nosní hřbet má rovný, při pohledu z boku vertikální, s bohatým vousem. Čenich je plný, s otevřeným chřípím, kulatý a naprosto černý. Délka čenichu je v poměru 4:11 k délce hlavy. Oči má otevřené, tmavé a zakulacené, s těsně přiléhajícími víčky, a s živým a pozorným výrazem. Jsou větší, než by se očekávalo, a neměly by být zasazeny příliš hluboko. Uši mají trojúhelníkový tvar, jsou vysoko posazené, ploše přiléhají k hlavě, a jsou porostlé dlouhou srstí. Krk je nesený vzhůru a dlouhý jako polovina jeho výšky v kohoutku. Končetiny má rovné, spíše kratší. Ocas je vysoko posazený, u kořene silný, ke konci se zjemňuje. Délka těla o 38 % převyšuje jeho výšku v kohoutku. Délka hlavy je v poměru 6:11 k jeho výšce v kohoutku. Jeho chůze a pohyb jsou lehké, volné, s krátkými a velmi rychlými kroky v klusu.
S maltézáčkem nemusíte na dlouhé procházky, ale pokud jste zapálení výletníci, bude vás tento psík s potěšením doprovázet.
Maltézáček je nesmírně oddaný a mazlivý pes. Je spíše klidnější povahy, s vnímavým, citlivým a laskavým charakterem. Miluje hrát si s dětmi. Je to vynikající společník a nenahraditelný přítel. Maltézáček je živý, veselý, laskavý, velmi poddajný a velmi přizpůsobivý pejsek. Je velice inteligentní, tvárný a učenlivý, zároveň však poněkud přecitlivělý a nesmí se vychovávat tvrdým způsobem, neboť tvrdá slova a hrubé povely jej velice zraňují! Vychovávejte ho proto vesele a po zásluze ho vždy pochvalte a odměňte. Je také velmi vnímavý na rodinné vztahy a náladu ve svém okolí. Maltézáček nadevše miluje svého pána, ke všem členům rodiny silně, citlivě a empaticky lne a je nerad ponechán o samotě.
Výchova je poměrně jednoduchá, protože maltézáčci jsou rádi se svou rodinou a vždy se poměrně snadno přizpůsobí okolnostem. Jsou velmi citliví na tvrdá slova a nesmějí se vychovávat přísně. Maltézáček nevyhledává konflikty a vychází většinou dobře jak s ostatními psy, tak s domácími zvířaty a dětmi. I když přijde návštěva, chovají se vzorně.
Tvrdit s plným přesvědčením, že Maltézáček pochází z Malty, se v současné době již nesetkává s pochopením. Maltézáčci sice byli po dlouhé věky na Maltě známí, v té době však současně sklízeli velkou popularitu také na Filipínách a v Číně. Předpokládá se, že je do těchto zemí zavezli féničtí kupci právě z Malty. Jméno tohoto roztomilého psíka tedy neznamená, že jeho dávný původ byl soustředěn na ostrově Malta. Přídavné jméno „maltézský“ totiž pochází ze semitského slova „mŕlat“, což v překladu znamená „útočiště“ nebo „přístav“. Z kořenu tohoto semitského slova dodnes vychází jména mnoha pobřežních míst, jako např. Jaderský ostrov Meleda, sicilské město Melita, a také ostrov Malta. Předci tohoto malého psíka žili v přístavech a pobřežních městech v centrálním Středozemí, kde razantně lovili myši a krysy, které hojně nacházeli v přístavních skladech a na palubách lodí. Na seznamu psů, kteří existovali již v době Aristotela, je zmíněno plemeno malého psíka, kterému připsali latinské jméno „canes melitentes“. Maltézáček byl známý také ve starověkém Římě u římských patricijů, jako oblíbený společník vdaných paní, a byl chválený také Strabonem, latinským básníkem 1. století našeho letopočtu. Zobrazení Maltézáčka mnohými renesančními malíři, jako např. Rubens a Goja, ho zpodobňují jako malého psíka, důstojně stojícího uprostřed dobových salonů po boku krásných dam. Na konci 19. století toto roztomilé plemeno velmi prořídlo a Maltézáček byl velice vzácný. Avšak díky specialistům, kteří se zaměřili na jeho záchranu a šíření, se zániku tohoto plemene zabránilo.
MALÝ KONTINENTÁLNÍ ŠPANĚL
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
Srst dlouhá, lesklá, zvlněná, pružná. Zbarvení: všechny barvy na bílém podkladě, který musí převládat. Srst kupodivu není příliš náročná na péči, postačí pročesání asi 1x týdně.
Půvabný a elegantní malý psík, sebevědomý a hrdý. Živý, temperamentní, pohybuje se rychle, lehce a obratně. Je to spíše individualista než smečkový pes.
Půvabný a elegantní malý psík, sebevědomý a hrdý. Živý, temperamentní, pohybuje se rychle, lehce a obratně. Je to spíše individualista než smečkový pes.
Společenský pes, zvláště vhodný pro starší osamělé lidi nebo manželské páry. Díky své rychlosti, obratnosti a učenlivosti vyniká při soutěžích miniagility.
Špatně snáší delší nepřítomnost svých lidí, vyžaduje stálý kontakt. Chov často přináší problémy, věnovat by se mu měli jen zkušení chovatelé. Hodí se výhradně pro držení v bytě. Vzhledem k problémům s rozmnožováním stále patří k vzácnějším plemenům. Motýlek je proto ideálním psem pro čilé důchodce, které dokáže spolehlivě vyburcovat z případné letargie či pohodlnosti, a přitom je tak malý, že jeho zvládnutí nečiní problémy ani křehké stařence. Krásně se začlení do rodin s dětmi, jejichž nejmladší členové přicházejí domů ze školy už v poledne a baví je si s pejskem celé hodiny hrát. Je to výborný "rehabilitační pes", který dokáže rozhýbat pacienta po operaci a dodat novou chuť do života. V zahraničí se papilloni ostatně s úspěchem využívají i při tzv. canisterapii v domovech důchodců a v nemocnicích.
Papillon je vitální, stále dobře naložený, pohodový psík, kterého dokáže zvládnout i začátečník. Pokud přesto tvrdíme, že se pro každého nehodí, máme tím na mysli zhruba toto: nehodí se pro workoholiky, pro lidi, kteří tráví většinu dne v zaměstnání a většinu večerů ve společnosti, ale ani pro jedince příliš tvrdé, panovačné a citově uzavřené. Je to pes zrozený pro lásku. Poskytuje ji v míře vrchovaté a jeho majitel by mu měl oplácet stejně.
S trpasličími španěly se setkáváme na obrazech starých mistrů už od 12. století, později i na plátnech Rembrandtových, Goyových, Tizianových. Vždy byli oblíbenci nejvyšších vrstev, po Velké francouzské revoluci s klesajícím významem šlechty postupně upadali v zapomenutí. Teprve na počátku 20. století dochází v Belgii k obnovení chovu, který se však výrazněji rozvíjí až po roce 1945.
MOPS
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes i fena 25-28cm
Hmotnost: 6,3-8,1 kg
Země původu: pravděpodobně Indie
Doba vzniku plemene : již ze starověku
Původní využití :Společník
Základní charakteristika : Společník, vhodný do rodiny
Mops má srst jemnou, hladkou, měkkou a lesklou, která se nikdy nevlní. Přiznané zbarvení: stříbrné, plavý, meruňkový, černý. Mops může mít i tzv. „řemen“, pás, který probíhá od zátylku až ke kořenu ocasu.
Je proslulý svou příjemnou a šťastnou povahou. Starobylé latinské označení mopse "multum in parvo" můžete přeložit jako "mnoho v malém", což dokonale vystihuje toto inteligentní a nebojácné plemeno - spousta ctností v malém balení. Mops věnuje svému pánovi neúnavnou oddanost, dětskou hravost a věrnost, takže je vítán v každé domácnosti, kde milují psy.
Mops je plemenem malých společenských psů. Mops je velice dobře stavěný, rozložitý a kvadratický pes. Od jiných malých psů se liší mohutnými zvýrazněnými svaly. Hlavu i lebku má velkou a kulatou, není však jablkovitého tvaru, s krátkým, tupým, kvadratickým čenichem a jasně vyznačenými vráskami. Mops má malý předkus. Oči jsou tmavé, velké, kulaté a lesklé, měkkého a starostlivého výrazu. Uši má malé a tenké, sametově měkké, buď ohnuté do strany (ve tvaru růžového lístku), nebo klopené (knoflíkové), jimž se dává přednost. Krk je silný, lehce klenutý, s lalokem, dostatečně dlouhý, aby umožňoval hrdé nesení hlavy. Končetiny jsou velmi silné, rovné a dobře svalnaté. Tělo je krátké a kompaktní, se širokou hrudí a rovnou zádí. Ocas je vysoko nasazený, maličký, co nejtěsněji zatočený přes hřbet.
Toto plemeno se vám, co se pohybu týče, naprosto přizpůsobí a pokud nejste sportovně zaměření, postačí mu kratší procházky.
Mops je nesmírně přátelský pes, vstřícný ke všem lidem, bez stínu nedůvěřivosti či dokonce agresivity. Je roztomile hravý, čilý a veselý. Mops je však zároveň ztělesněním důstojnosti, šarmu a inteligence. Je to povahou šťastný a vyrovnaný pejsek.
Mops vyžaduje intenzivní, pokud možno i fyzický kontakt s majitelem, jemuž je bezmezně oddán. Ke svému pánovi je pozorným tudíž výchova není problémem. Velmi špatně snáší samotu a odloučení.
Mops je známý již z dávnověku. Zvláštním a spletitým osudem se ze starověké indické společnosti dostal do Evropy, nejdříve ze všeho do Holandska. Jeho původ pochází pravděpodobně z Číny, jeho šíření však začalo až v Holandsku, kde se svým zbarvením ladil s barvami rodu Oranžských, tehdejších vládců Holandska. Mops byl velice oblíbený, a když se Vilhelm III. Oranžský stal anglickým králem, přivezl si několik Mopsů s sebou do Anglie. Okamžitě se na anglickém dvoře stali velice populární. V této době byl Mops poněkud menší, křížením však dosáhl současných rozměrů. Následně se počet Mopsů snížil a plemeno se stalo vzácným. Anglická královna Viktorie projevila přání tohoto pejska vlastnit, po těžkém hledání pro ni našli však pouze jeden kus. Před více jak 20 lety byl založen „Klub milovníků mopsů“, jehož specialisté zachránili výskyt a získali současné plemeno.
PEKINGSKÝ PALÁCOVÝ PSÍK
Druhové zařazení psa: Plemena společenská
Výška v kohoutku: Pes i fena 15-23 cm
Hmotnost: max. 6 kg
Země původu: Čína - Peking
Doba vzniku plemene : již ze starověku
Původní využití :Společenské plemeno
Základní charakteristika : Společenské plemeno
Pekingský palácový psík (Pekinéz) má rovnou a dlouhou srst, s přepychovou hřívou přesahující ramena, kolem krku zformované do kapuce. Svrchní srst je hrubší, podsrstí je měkčí. Srst na uších, zadní část noh, na ocasu a tlapkách je mírně zpeřená. Délka a objem srsti by neměla znejasnit linie těla. Všechny barvy a označení jsou povoleny, kromě albínského nebo játrového zbarvení. Na mordě výrazná maska a tmavé okolí očí. Srst vyžaduje intenzivní péči. Je třeba ji denně vyčesávat a kartáčovat, a to obzvláště na břiše, mezi končetinami a na slabinách. Pravidelně kontrolujte a ošetřujte také oči a záhyby na tlamě, při špatné péči se v nich tvoří záněty. Chloupky mezi polštářky na tlapkách, stejně jako drápky, zastřihujte. Pokud nemáte čas na pravidelnou a časově náročnou péči o Pekinéze, vyberte si raději jiné plemeno.
Je oddaný svému pánovi, kterého si však z rodiny vybere sám. Chová se neuvěřitelně klidně, sebevědomě a důstojně, často odvážně až svéhlavě. Je nadmíru klidným plemenem, téměř vůbec neštěká, k cizím lidem a k dětem se chová rezervovaně. Pekingský palácový psík je dobrým a oddaným přítelem, který však svému pánovi neustále připomíná svoji hrdost a nezávislost.
Pekingský palácový psík (Pekinéz) je malý, vyvážený, podsaditý pejsek, s ohromnou důstojností a kvalitou. Má vzhled malého lva s ostražitým a inteligentním výrazem. Je to nebojácný, loajální a rezervovaný pejsek, není však bázlivý a ni agresivní. Hlava je velká, přiměřeně širší, než hluší. Lebka je široká, mezi ušima širší a plochá, se zřetelným stopem, není klenutá, oči jsou posazené poměrně daleko od sebe. Má poněkud placatý profil, s jemně zvednutým nosem, mohutnícím mezi očima. Nos, rty i oční víčka jsou černě zbarveny. Nos má krátký a široký, chřípí velká a otevřená. Vráska, až už nepřetržitá nebo nalomená, by měla sahat od lící ke kořeni nosu v širokém „V“, obráceném naruby. Nemělo by však nepříznivě ovlivnit nebo znezřetelnit oči a nos. Pobledlá chřípí nebo příliš silná oční vráska jsou nepřijatelné a měly by být silně penalizovány. Čenich je široký s pevnou sanicí, je posazen do jedné linie s očima. Má vyrovnané rty, které nesmějí ukazovat zuby nebo jazyk. Oči má velké, jasné, kulaté, temné a třpytivé. Uši mají srdcovitý tvar, jsou posazené ve stejné úrovni, jako lebka, nošené blízko u hlavy, jsou dlouhé a hojně pokryté srstí. Krk má krátký a silný. Tělo je také spíše kratší, v přední části je těžší, než v zadní, se zřetelně vyznačeným pasem. Hruď má širokou, zvláště mezi předními nohami je dobře stavěná. Ocas je posazený vysoko, držený pevně, v mírném zakřivení přehozený přes záda. Přední nohy má krátké, silné, dobře stavěné, ramena hladce zapadají do těla, lokty by měly být u těla blízko. Zadní nohy jsou lehčí než přední nohy, z pohledu zezadu jsou přiměřeně blízko u sebe a rovnoběžné. Tlapky má dlouhé a ploché, nejsou zakulacené, přední tlapky jsou mírně natočené směrem ven, zadní tlapky směřují rovně dopředu.
Pekinéz nepotřebuje dlouhé procházky, naopak, velmi rád se povaluje na polštářích v pohodlí domova. Můžeme ho velmi snadno naučit na“ psí toaletu v bytě a tak za nepříznivého počasí nemusíme psíka nutit k vycházce.
Pekinéz je společenské plemeno krásného, vzezření a jedinečné povahy. Je to psík odvážný, nebojácný, ale ne agresivní. Je velmi přítulný a má svoji osobnost. Je známý svým majestátním přehlížením ostatních tvorů. Nikdy neztrácí svou důstojnost. Není to psík, jako ostatní plemena jeho velikosti, která si hrají,dovádějí, nosí aportík, vyžadují dlouhé procházky… Pekinéz je „polštářový“psík, po dlouhé věky žijící v císařském paláci, požívající úcty a poct jako člen císařského rodu.Tak by se s ním také mělo zacházet. Svoji smečku, rodinu, miluje a k cizím se chová s odstupem a důstojností jemu vlastní. Je za každých okolností nezávislý, má svoji hlavu – nedá si poroučet, ovládat se. Ale správným přístupem k němu vychováme ze štěněte psíka, kterého nám bude okolí závidět.Pekinéz nám všechnu péči o něj několikanásobně vrátí svojí oddaností a láskou.
Výchova probíhá většinou bez problémů. Tito psíci se snadno učí a rádi něco dělají pro svého pána.
Pekingský palácový psík (Pekinéz) byl po mnoho tisíc let úzce spjat s buddhistickými kulturními obřady v čínských chrámech. Svým zevnějškem Pekingský palácový psík připomíná lva, a lev je posvátná bytost Budhy. Jejich chovem se v panovnických rodinách zabývali eunuchové, kteří v panovnických rodinách sloužili. Vývoz Pekingských psů zvyšoval vliv panovníka na slavnostních ceremoniích. Kromě členů panovnické rodiny nesměl Pekingského palácového psíka nikdo vlastnit. Za jeho krádež nebo pomluvu byli udělovány nejhorší tresty, takto provinivší se jedinci byli násilně podrobováni pozvolným pitkám a následně ubiti. Do Evropy se Pekingský palácový psík dostal v roce 1860, když Angličané obsadili letní sídlo v Pekingu a jako trofej si s sebou odvezli pět těchto půvabných psíků. Plemeno se stalo ihned velice oblíbené.
