zdroj: www.svetpejsku.cz
AMERICKÝ STRATFFORDŠÍRSKÝ TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: pes 45,7-48,7cm, fena 43,2-45,7 cm
Hmotnost: 18-23 kg
Země původu: USA
Doba vzniku plemene : kolem roku 1800
Původní využití :štvaní býků
Základní charakteristika : Hlídací pes, vhodný do rodiny.
Srst je krátká a lesklá. Všechny barvy jsou přípustné.Péče o srst je jednoduchá -odumřelé a uvolněné chlupy odstraňte občasn gumovým kartáčem.
Odvážný, věrný své rodině, houževnatý, tvrdý sám k sobě, dobrý hlídač, přítulný, bouřlivý, dominantní, má velkou výdrž.
Americký staffordšírský teriér a americký pitbulteriér jsou psi svalnatí, středního vzrůstu. Fyzicky jsou stavěni k pevnému sevření čelistí, k výpadům a uhýbání v ringu. Lebku mají širokou a čenich krátký, uši vztyčené a dost malé (často se kupírují). Oči jsou černé, kulaté, středně velké. Jejich pohled je pronikavý a zdá se, jakoby uměl nahlížet hluboko do lidí. Snad je to pozůstatek z dob, kdy byli tito psi hojně využíváni právě k psím zápasům, a kdy správný a bleskurychlý odhad síly a povahy soupeře byl základním předpokladem přežití. Tělo těchto psů je pevné, přední nohy rovné a stehna svalnatá. Tlapky jsou silné, schopné pevně stát na zemi. Pitbulové mají krátký ocas, který nosí vodorovně. Srst mají hustou, krátkou a lesklou, vyskytují se ve všech zbarveních.
Tento teriér potřebuje hodně pohybu, ideální je běh vedle kola, aport a hry s míčem.
Pes tohoto plemena se dobře hodí do rodiny, pokud je vůči němu důsledná a umí dobře vycházet se silným a bouřlivým psem. K dětem jsou milí. Bude chránit Váš dům a ostatní domácí mazlíčky bude akceptovat, pokud si na ně v mládí zvykl. Někteří jsou poněkud bojovní vůči ostatním psům.
Tento teriér není vhodný pro lidi, kteří nemají zkušenosti se psy. Díky dobré a důsledné výchově se však může mnohému naučit.
Podobně jako bulteriér má svůj původ ve Velké Británii, kde vznikl křížením buldoků se staroanglickými teriéry s cílem získat co nejvýkonnějšího psa pro zvířecí zápasy. Mnozí z těchto psů se dostali do USA, kde byli zápasy rovněž velmi oblíbené. Vlivem reproduktivní izolace zde z větších zvířat vznikl americký stafordšírský teriér, zatímco z těch menších bostonský teriér. K oficiálnímu odlišení od stafordšírského bulteriéra z Anglie došlo až v 70. letech tohoto století.
ANGLICKÝ BULTERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Kohoutková výška není standardem limitována.
Hmotnost: 24-28 kg
Země původu: Anglie
Doba vzniku plemene : kolem roku 1800
Původní využití :Zápasy s býky
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny.
Srst je krátká a lesklá, všechny barevné kombinace jsou povoleny, u barevných jedinců však musí barevné plochy převládat.O srst není třeba příliš pečovat jen občas vyčesat odumřelé chlupy gumovým kartáčem.
Navzdory špatné pověsti k lidem milý a přátelský pes, milující děti a svému majiteli nesmírně oddaný. Mimořádně odvážný, silný a zarputilý pes, v boji velmi nebezpečný protivník.
Středně velký, mimořádně svalnatý a mohutný pes, nazývaný "gladiátor mezi psy". Hlava má v psí říši ojedinělý vejčitý tvar s klabonosem (tj. nosním hřbetem vyklenutým vzhůru). Oči úzké, šikmo uložené, trojúhelníkové. Uši malé, tenké, blízko od sebe nasazené, vzpřímené. Krk klenutý, dlouhý, svalnatý. Končetiny silné, osvalené, rovnoběžné. Tělo s krátkým, silným hřbetem a hlubokým hrudníkem. Ocas krátký, nízko nasazený, vodorovně nesený. Srst krátká, přiléhající, lesklá, ale na pohmat hrubá. Zbarvení : čistě bílé nebo různě barevné, přičemž barevné plochy musí převládat. Nežádoucí je jen modré a játrově hnědé.
Má-li bulteriér dostatek pohybu, je doma velmi klidný. Běh vedle kola je pro něj dobrá alternativa, ale až když je pes úplně dospělý. Ani pak by ale trasa neměla být příliš dlouhá, ideální jsou procházky, volné pobíhání a hry.
Těžko snáší změnu majitele. Potřebuje pevnou ruku a hodně trpělivosti. Od mládí je nutno korigovat vztah k ostatním psům i k jiným domácím zvířatům, protože má sklon k rvačkám.
Anglický bulteriér je inteligentní a poměrně rychle se učí, ale je také paličatý až svéhlavý, proto je třeba jej již jako štěně přihlásit do kurzu poslušnosti, jako dospělý a silný pes se novým zvykům učí již velmi těžko.
Jak už jeho jméno napovídá, vznikl křížením anglických buldoků se bílými, dnes už neexistujícími staroanglickými teriéry a jeho "posláním" bylo zápasit v arénách s býky, se psy, či na čas dávit krysy. Zpočátku se hledělo pouze na bojové schopnosti, na vnější vzhled se poprvé zaměřil jistý James Hinks z Birminghamu, považovaný dnes za zakladatele moderního bulteriéra.
AUSTRALSKÝ TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Psi i feny cca 25,5 cm
Hmotnost: 5,5-6,5 kg
Země původu: Austrálie
Doba vzniku plemene : 19.století
Původní využití :Lovecký pes (ondatry, obranář proti zmijím).
Základní charakteristika : Společenský pes, vhodný do rodiny.Lovecký pes.
Srst je rovná a tvrdá, nepříliš dlouhá. Srst na trupu je modrá, zbarvení na končetinách a tvářích má sytě tříslový odstín. Srst na temeni je modrá nebo stříbrná, přípustná je však i písková nebo červená. Péče o srst zahrnuje nejméně jednou týdně vyčesání. Tohoto psa je nutné co nejméně koupat, pokud se koupe příliš často, má zplihlou srst.Dobře ošetřovaný pes této rasy líná velmi málo..
Ostražitý a odvážný, bystrý , živý a sebejistý, velmi přizpůsobivý, hravý, inteligentní , nezávislý a trošku svéhlavý. Toto plemeno perfektně hubí škůdce a rádo štěká.
Hlava je dlouhá, čelo ploché s hedvábným čumákem. Čenich čumáčku je černý. Oči oválné, temné. Výška v kohoutku kolem 25,5 cm a váha 5,5 až 6,5 kg. Srst je hrubá, rovná a hustá. Hruď přiměřeně hluboká a široká. Barva nazrzle-hnědá s modravým nádechem nebo plošně pískový.
Toto plemeno je velmi přizpůsobivé, co se pohybu týče, ale ve svém živlu je teprve když si může zadovádět.
S dětmi vychází poměrně dobře, pokud jej neškádlí. K cizím lidem je zpočátku nedůvěřivý, poté je akceptuje. Pokud je v domácnosti také kočka, je nutné psa na ní navyknout co nejdříve.
Výchova tohoto teriéra musí být přísná, protože tento sebevědomý dobrodruh se často chová jen podle svých vlastních názorů. Učí se poměrně rychle.
Původem z Austrálie z 19.století. Do roku 1889 bylo toto plemeno známo pod různými názvy. Svým původem pes zastupuje anglického teriéra, přivezeným do Austrálie kolonialisty. Počítá se, že čistokrevní australští teriéři jsou potomky Jorkšírského teriéra a Kern-teriéra. Ve Velké Británii toto plemeno uznávali pouze v roce 1936.
BEDLINGTON TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Pes 58-61 cm, fena 56-58 cm
Hmotnost: 8-10,5 Kg
Země původu: Anglie
Doba vzniku plemene : roku 1870
Původní využití :Původně pes na škodnou a lovecký pes (zajíc, liška)
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny.
Srst je charakteristické struktury, hustá, koudelovitá, odstávající, připomínající srst ovce. Zbarvení: modré, játrově hnědé nebo pískové, s tříslovými odznaky nebo bez nich, s překládaným základem.Štěňata se rodí černá nebo hnědá. Tento pes musí několikrát ročně navštívit trimovací salon, kde jej řádně upraví. Navíc musíte psa pravidelně česat a kartáčovat. Tito teriéři nelínají.Vnitřek uší nesmí být porostlý chlupy, ty můžete odstranit sami nebo to nechat na trimovacím salonu. Nesmí se příliš často koupat, protože má pak zplihlou srst což je u tohoto plemena nežádoucí.
Odvážný a houževnatý. Inteligentní, klidný v domě a vyrovnaný. Milý k dětem, hravý, málo štěká, věrný, veselý a svéhlavý. Mají sklon speciálně přilnout k jedné osobě z rodiny.Navzdory křehkému zjevu je to pravý teriér: temperamentní, aktivní a dokonce ostrý. Stále v něm dřímou lovecké instinkty. Pánovi velmi oddaný, přítulný a mazlivý společník a prvotřídní hlídač. Snadno se učí a na rozdíl od mnoha svých příbuzných nevyhledává konflikty s jinými psy. V bytě je to něžná, milující a nádherná bytost, oddaný a laskavý přítel, dětmi zbožňován, je velmi přítulný a šikovný s bystrými reakcemi. Lehce se cvičí. Libuje si v delších procházkách bez vodítka.
Zevnějškem tento pes připomíná střiženou ovci. Navzdory křehkému zjevu je to pravý teriér: temperamentní, aktivní a urostlý, menší, velmi elegantní. Výška v kohoutku je 38 až 43 cm, hmotnost 8,2 až 10,4 cm. Dlouhá, úzká a oblá hlava s chocholkou z vlnitých hustých bílých vlasů, bez viditelného stopu, hruškovitého tvaru. S protáhlým, jemně lemovaným čumákem. Malé, hluboko posazené, trojúhelníkové oči, jejichž barva závisí od zbarvení psa - u modrých jsou oči i nos černý, u hnědého a pískově hnědého psa jsou oči hnědé. Delší, bachraté, nízko nasazené zavěšené uši se střapcem na konci. Ocas nízko posazený, přiměřeně dlouhý, silný u kořene, postupně se zužující a elegantně prohnutý, ale nikdy nesahá nad výši zad.
Umí velice rychle běhat a velmi vysoko skákat, což také moc rád dělá. Během vedle kola může perfektně vybít svoji energii.
Toto plemeno vychází velmi dobře s dětmi. Na kočky a ostatní domácí zvířata je přivykněte jako velice mladé. Většinou velmi dobře vycházejí s ostatními psy, ale nenechte je přiblížit k dominantnějším, protože jak jsou jednou vyzvání, bojují strašně.
Jsou velmi inteligentní a rychle chápou, ale jsou trochu svéhlaví. Dobře reagují na váš hlas , ale napomenutí je občas na místě.
Nejméně 200 let staré plemeno bylo vyšlechtěno v severní Anglii v roce 1870, křížením Vipeta s Dendi-dimont teriérem a Otterhoundem, pro lov králíků, lišek, jezevců, ale i vyder a jiné malé zvěře. Dřívější Bedlington byl známý jako Rotberteriér a byl velmi výkonným loveckým psem, kterého v severní Anglii používali jako bojovného psa. Později, díky úsilí ctitelů tohoto plemene Bedlingtonovi byli přiznány i jiné elegantní nové formy. První klub milovníků tohoto plemene byl založen v roce 1873. Je široce rozšířen v Evropě, jižní Africe, USA, Kanadě i Austrálii.
BORDER TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Pes i fena cca 35 cm
Hmotnost: Pes 5,9-7,1 kg, fena 5,1-6,4 kg
Země původu: Anglie
Doba vzniku plemene : 17. století
Původní využití :Lovecký pes
Základní charakteristika : Lovecký pes, vhodný do rodiny.
Srst je tvrdá a hustá, s přiléhající podsadou. Vyskytuje se nejčastěji v červeném, pšeničném nebo grizzly zbarvení. Srst dobře vyčešte a vykartáčujte minimálně jednou za týden. Srst by se měla, v závislosti na kvalitě, občas vyškubat - nikdy ji však nestříhejte! Během škubání se staré a přebytečné chlupy rukou vytrhají ze srsti.
Houževnatý, odvážný, vyrovnaný, paličatý, živý, sportovně založený a neunavitelný. Border teriér vydrží nějaké to škrábnutí a není přecitlivvělý. Je věrný svému pánovi, má trpělivost s dětmi a je velice přizpůsobivý.
Malý drsnosrstý pracovní teriér přírodního vzhledu. Hlava se má podobat hlavě vydry, s krátkou a silnou čenichovou partií. Oči tmavé, živé. Uši malé, tvaru písmene V, klopené dopředu, přiléhající k lícím. Krk středně dlouhý. Tělo delší, štíhlé, s hlubokým, úzkým a dlouhým hrudníkem. Končetiny rovné, s nepříliš hrubými kostmi. Ocas kratší, u kořene silný, postupně se zužující, nesený vesele vysoko.
O tomto teriérovi se říká, že může běžet stejně rychle jako kůň. Velmi rád běhá a hraje si venku. Border teriér, který jde třikrát denně na krátkou procházku a pak už jen sedí doma se této situaci přizpůsobí, ale není moc šťastný. Toto plemeno je velmi vhodné pro sporty např. Fly-ball nebo cviky obratnosti.
Kontakt s dětmi je velmi dobrý. Pro kontakt s kočkami a domácími zvířaty je nutná včasná socializace.
Výchova není nijak složitá, toto plemeno se poměrně rychle učí.
Patří k nejpůvodnějším a moderním chovem jen málo pozměněným teriérským plemenům, a to po stránce exteriérové i povahové. Pochází z hraniční oblasti mezi Anglií a Skotskem, zmínky o jeho existenci máme již ze 17. století.
BULLTERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny
Srst je krátká a lesklá, všechny barevné kombinace jsou povoleny, u barevných jedinců však musí barevné plochy převládat.O srst není třeba příliš pečovat jen občas vyčesat odumřelé chlupy gumovým kartáčem.
Navzdory špatné pověsti k lidem milý a přátelský pes, milující děti a svému majiteli nesmírně oddaný. Mimořádně odvážný, silný a zarputilý pes, v boji velmi nebezpečný protivník.
Středně velký, mimořádně svalnatý a mohutný pes, nazývaný "gladiátor mezi psy". Hlava má v psí říši ojedinělý vejčitý tvar s klabonosem (tj. nosním hřbetem vyklenutým vzhůru). Oči úzké, šikmo uložené, trojúhelníkové. Uši malé, tenké, blízko od sebe nasazené, vzpřímené. Krk klenutý, dlouhý, svalnatý. Končetiny silné, osvalené, rovnoběžné. Tělo s krátkým, silným hřbetem a hlubokým hrudníkem. Ocas krátký, nízko nasazený, vodorovně nesený. Srst krátká, přiléhající, lesklá, ale na pohmat hrubá. Zbarvení : čistě bílé nebo různě barevné, přičemž barevné plochy musí převládat. Nežádoucí je jen modré a játrově hnědé.
Má-li bulteriér dostatek pohybu, je doma velmi klidný. Běh vedle kola je pro něj dobrá alternativa, ale až když je pes úplně dospělý. Ani pak by ale trasa neměla být příliš dlouhá, ideální jsou procházky, volné pobíhání a hry.
Těžko snáší změnu majitele. Potřebuje pevnou ruku a hodně trpělivosti. Od mládí je nutno korigovat vztah k ostatním psům i k jiným domácím zvířatům, protože má sklon k rvačkám.
Anglický bulteriér je inteligentní a poměrně rychle se učí, ale je také paličatý až svéhlavý, proto je třeba jej již jako štěně přihlásit do kurzu poslušnosti, jako dospělý a silný pes se novým zvykům učí již velmi těžko.
Jak už jeho jméno napovídá, vznikl křížením anglických buldoků se bílými, dnes už neexistujícími staroanglickými teriéry a jeho "posláním" bylo zápasit v arénách s býky, se psy, či na čas dávit krysy. Zpočátku se hledělo pouze na bojové schopnosti, na vnější vzhled se poprvé zaměřil jistý James Hinks z Birminghamu, považovaný dnes za zakladatele moderního bulteriéra.
DANDIE DINMONT TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Pes i fena cca 23 cm
Hmotnost: 7-11 kg
Země původu: Anglie
Doba vzniku plemene : kolem roku 1815
Původní využití :Lovecký pes
Základní charakteristika : Lovecký pes, vhodný do rodiny.
Tento teriér má dvojitou srst: Krycí srst je tvrdá, podsada je měkká. Zbarvení je "pepřové" (pohybuje se od odstínů černavé až po světle stříbřitě šedou) nebo "hořčičné" (od červenavě hnědé až po světle béžovou). Tohoto teriéra musíte pravidelně kartáčovat. Jednou či dvakrát ročně je pak nutné navštívit trimovací salon, protože srst je nutno vyškubat. Psi účastnící se výstav potřebují více péče.
Čilý, klidný, oddaný svému pánovi a jeho rodině, vyrovnaný a důstojný, inteligentní, ostražitý a houževnatý, ale také citlivý.
Malý nízkonohý teriér s dlouhým tělem. Hlava velká, krytá nápadnou měkkou, hedvábnou srstí, která tvoří typickou čupřinu. Oči velké, zářivé, plné, jakoby zahleděné do dálky. Uši zavěšené, nasazené vzadu, přiléhající k lícím. Na konci mohou mít střapec. Krk silný, svalnatý. Končetiny krátké, mohutně osvalené, hrudní s mírně vybočenými tlapkami, pánevní o něco delší. Trup dlouhý, silný, pružný. Ocas kratší (20 - 25 cm), postupně se zužující, může být šavlovitě prohnutý , s vlajkou.
Tento pes má průměrnou potřebu pohybu, přizpůsobí se Vaší rodině.
Psi tohoto plemena jsou zpravidla velmi společenští. Ostatní psy většinou ignorují, ve společnosti koček a dalších domácích zvířat se chovají vzorně, pokus jsou ně odmalička navyknuti. K dětem jsou velmi milí a ani návštěvě nedělají problémy.
Výchova tohoto psa není složitá, počítáte-li s tím, že může být občas poněkud paličatý.
Jméno dostal trochu neobvykle po románové postavě, farmáři jménem Dandie Dinmont z historického románu Waltera Scotta "Guy Mannering", jenž vlastnil šedožlutavé teriéry. Vzhledem k tomu, že kniha vyšla už v roce 1815, je jasné, že už v té době se podobní teriéři ve Skotsku běžně vyskytovali. Byli používáni k lovu lišek, vyder, jezevců, hubili myši a potkany a spolehlivě hlídali pánův majetek. K jejich stabilizování do podoby samostatného plemene však došlo v roce 1875, kdy vyšel první standard a byl založen chovatelský klub.
ERDELTERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Pes 58-61 cm, fena 56-58 cm
Hmotnost: cca 20 kg
Země původu: Anglie
Doba vzniku plemene : po roce 1860
Původní využití :Lovecký pes, mimo jiné na vydry
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny
Srst je tvrdá , hrubá a hladce přilehlá. Tento pes má tříslovou barvu a černé nebo šedavé sedlo. Tohoto teriéra nemusíte česat ani kartáčovat příliš často. Srst se musí přibližně dvakrát do roka vyškubat.
Na teriéra relativně klidný, přesto však aktivní, energický a pohyblivý pes. Přátelský, veselý, někdy trochu tvrdohlavý, při vhodném přístupu však přesto dobře cvičitelný a ovladatelný.Někdy má sklon prát se s jinými psy.
Větší střední pes harmonické tělesné stavby, svalnatý a kompaktní. Hlava s dlouhou plochou mozkovnou, jemně modelovaná. Oči tmavé, malé, s typickým živým teriérským výrazem. Uši ve tvaru písmene V klopené dopředu, poměrně malé. Hřbet krátký, přímý a rovný, hrudník dosahuje až k loktům. Mezi žebry a kyčlemi má být jen malá vzdálenost. Ocas vysoko nasazený, kupírovaný asi na dvě třetiny původní délky.
Tento pes má průměrnou potřebu pohybu. Třikrát denně kratší procházka doplněná hraním na zahradě poskytne dostatečný pohyb. Tito psi většinou milují hry s míčem, plavání a aportování.
Většinou dobře vycházejí s ostatními zvířaty a s dětmi mají velkou trpělivost. Vůči ostatním psům mohou být poněkud dominantní.
Erdelteriér je dostatečně inteligentní, aby rychle pochopil co se po něm chce. Pokuste se trénink co nejvíce obměňovat, protože musí-li pes poslouchat stále stejné povely, stane se paličatým. Trénink musí Elderteriér považovat za opravdovou výzvu. Tito psi mohou pod vedením správného pána podávat vynikající výkony v různých psích sportech a dokonce i ve výcviku.
Pochází z anglického hrabství Yorkshire, jméno dostal podle říčky Aire. Jako plemeno se z různých drsnosrstých teriérů nejednotného typu začal formovat po roce 1860, byla přikřížena i další plemena (zřejmě otterhound, bulteriér, gordonsetr).
FOXTERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Pes i fena max. 39 cm
Hmotnost: 7-8 kg
Země původu: Anglie
Doba vzniku plemene : cca kolem 14. století
Původní využití :Původně pes na škodnou a lovecký pes (jezevec, liška)
Základní charakteristika : Pes vhodný do rodiny.
Existují dva druhy foxteriérů: hladkosrstý a hrubosrstý. Hladkosrstý foxteriér má krátkou, hustou a hladce přiléhající srst. Která může být na několika místech řídká. Srst hrubosrstého foxteriéra je drsná, hustá a tvrdá, mírně vlnitá, ale nikdy kudrnatá nebo měkká. Hrubosrstý foxteriér musí mít jasné zdobení: vous na čenichové partii a delší osrstění na končetinách. Srst obou druhů má být převážně bílá s tříslovými nebo černými odznaky. Srst hrubosrstého foxteriéra musíte zpravidla několikrát do roka vyškubat rukou. Navíc ji musíte několilrát týdně česat a kartáčovat. Hladkosrstého foxteriéra stačí vykartáčovat jen jednou týdně.-
Velice inteligentní a mazaný, odolný, ostražitý, bystrý, odvážný, houževnatý a sebejistý.Nesmírně aktivní, pohyblivý a pružný psík. Překypuje sebevědomím a odvahou, nezřídka i bojovností. Pes, s nímž se nikdo nenudí.
Malý, velmi živý pes, působící harmonickým a elegantním dojmem. Hlava s plochou lebkou, postupně se zužuje. Oči tmavé, ohnivé a inteligentní, položené daleko od sebe. Uši ve tvaru písmene V, malé, dopředu klopené. Krk suchý a svalnatý, bez laloku. Svalnaté tělo s krátkým, rovným a pevným hřbetem a hlubokým hrudníkem. Ocas vysoko nasazený, kupírovaný asi na tři čtvrtiny své délky. Srst hladká, rovná, přiléhající, nebo drsná a velmi hustá. Barva bílá s černými nebo tříslovými znaky. Malý, velmi živý pes, působící harmonickým a elegantním dojmem. Hlava s plochou lebkou, postupně se zužuje. Oči tmavé, ohnivé a inteligentní, položené daleko od sebe. Uši ve tvaru písmene V, malé, dopředu klopené. Krk suchý a svalnatý, bez laloku. Svalnaté tělo s krátkým, rovným a pevným hřbetem a hlubokým hrudníkem. Ocas vysoko nasazený, kupírovaný asi na tři čtvrtiny své délky. Srst hladká, rovná, přiléhající, nebo drsná a velmi hustá. Barva bílá s černými nebo tříslovými znaky.
Zvládnout tento "soudek s dynamitem" není lehké. Foxteriér potřebuje hodně pohybu, dostatek zábavy a pevnou ruku, jinak se snadno stává destrukčním a nezvladatelným živlem. Foxteriér se bude určitě hrnout do sportů jako je např. obratnost nebo fly-ball, do plavání nebo do her s míčem. Pokud jste sportově založeni, je pro vás foxteriér určit vhodným psem.
Toto plemeno vychází většinou dobře s dětmi. Někteří teriéři mohou být dominantnější vůči ostatním psům. Naučte foxteriéra vycházet s kočkami a ostatními domácími zvířaty,, aby je později nepronásledoval. Foxteriéři jsou ostražití a větří-li nebezpečí, rozštěkají se, k cizím lidem však nejsou nepřátelští.
Foxteriéři jsou velmi inteligentní a poměrně rychle se učí. Někdy jsou paličatí, ale to patří k povaze teriérů. Vychovávejte ho vždy důsledně.
Původnější formou je foxteriér hladkosrstý, který bezprostředně navazuje na starého anglického teriéra, a sice na jeho hladkosrstou, bíle zbarvenou variantu. Podobní psi vykonávali na ostrovech práci norníků již ve 14. století. Drsnosrstý foxteriér vznikl později křížením hladkosrstých psů s jinými, blíže neurčenými drsnosrstými teriéry. Od počátku 20. století novější varianta postupně zastiňovala původní hladkosrstou, aby se ve 30. letech stala jedním z nejpopulárnějších psů vůbec.
IRSKÝ TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Pes i fena cca 45,5 cm
Hmotnost: Psi kolem 12 kg, feny kolem 11 kg
Země původu: Irsko
Doba vzniku plemene : 18. století
Původní využití :Všestranný pes, sedlácký pes, lovecký pes
Základní charakteristika : Rodinný společník, hlídač s naprostým pohrdáním k hrozbě nebezpečí nebo zranění, lovecký pes
Srst je tvrdá a tuhá, jakoby drátěná. Srst není vysloveně krátká. Podsada je spíše měkká a krátká. Typickým zbarvením tohoto plemene jsou různě červenohnědé, červenožluté a žluté jednobarevné barvy.
Irský teriérmá sebevědomou a hrdou povahu. Kdo dokáže akceptovat jeho povahu a přistupuje k němu s respektem a láskou, získá velmi oddaného čtyřnohého přítele.
Hlava je úzká, úměrná tělu, s vyrovnaným přechodem z čela na čumák. Oči jsou nevelké, tmavě hnědé. Čumák je objemný, čenich nosu černý. Uši jsou trojúhelníkové, visící na chrupavkách, ve tvaru latinského písmene V, vysoce postavené. Ocas je vysoko posazený, natočený vzhůru, není však zahnutý až na záda. Dříve se kupíroval na polovinu délky.
Velmi živý a vytrvalý pes, proto jsou nutné dlouhé procházky. Vhodná je také možnost venkovního výběhu, ideálně zahrady.
Irský teriérje hravý a dokáže si zjednat respekt u ostatních psů, je však také pozoruhodně oddaný, má dobrou povahu a je laskavý k člověku. Je-li však napaden, projeví odvahu lva a bude bojovat až do úplného konce. Irský teriér si nezaslouží svou pověst, že se často pouští do potyček s jinými psy, a to dokonce někdy i ve výstavním kruhu. Vyžadují-li to okolnosti, dokáže být irský teriér krutý a nelítostný, avšak je to laskavý společník, kterého lze snadno vycvičit. Je přesně takový, jak byl kdysi popsán: „strážce chudáka, přítel sedláka a miláček gentlemana“.
Irský teriér je živý, temperamentní pes. Přesto však dokáže být oddaný svému pánovi a rychle se učit.
Vyšlechtěno v Irsku v 18.století. Pochází od dnes již zmizelého Černě-páleného teriéra a Irského pšeničného teriéra. Plemeno bylo poprvé představeno na výstavě v Dublinu v roce 1875 a jeho standard byl přijat ve Velké Británii v roce 1878. První klub chovatelů Irského teriéra se otevřel v roce 1879. Tito psi byli nejvíce oblíbeni na počátku 20.století. Rozšiřují se po Evropě, USA i Kanadě.
JACK RUSSELŮV TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: 25-30 cm
Hmotnost: kolem 10 kg
Země původu: Anglie
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Pes vyšlechtěný pro hon na lišku, lovecký pes.
Základní charakteristika : Společník, sportovní partner
Srst může být hladká, drsná i hrubá. Ve zbarvení musí být dominantní bílá barva nad ostatními barvami.
Velmi temperamentní, inteligentní, bystrý, přátelský, se smyslem pro humor, zvědavý, aktivní, neohrožený, vytrvalý, houževnatý a neúnavný pes.
Jedná se o malého, nízkonohého teriéra. Jeho tělo je pružné a pevné, budí dojem síly a hbitosti. Hrudník spíše hluboký než široký s dostatečnou vzdáleností od země. Spodní strana hrudníku se nachází, pokud jde o výšku, uprostřed mezi zemí a kohoutkem. Tělo je trochu delší než jeho výška, měřeno tak, že délka od kohoutku k nasazení ocasu je trochu delší, než vzdálenost od kohoutku k zemi. Hřbet je rovný. Žebra klenutá, po stranách oploštělá, takže hrudník se dá obejmout rukama - objem činí asi 40 až 43 cm. Bedra musí být krátká, pevná a svalnatá.
Ačkoli se jedná o malé plemeno, vyžaduje velkou pozornost a aktivní vyžití. Ať už se jedná o procházky nebo o psí sporty, určitě by se měl Jack Russel teriér do syta vydovádět.
Ke svému pánovi a rodině je velmi přátelský, pokud však není používán k lovu, potřebuje náhradní zaměstnání. Jaho pán by každopádně měl být aktivní, sportovně založený a měl by mít čas i chuť se svému psovi denně věnovat. Toto plemeno vyžaduje úzký kontakt se svou lidskou rodinou. K cizím lidem nebývá agrsivní, naopak přátele vítá s radostí.
Jack Russel teriér je milý, bystrý, přátelský a učenlivý pes, se kterým si do vteřiny budete nadpozemsky rozumět. Je však potřeba být ve výchově důsledný.
Plemeno bylo vyšlechtěno počátkem 19. století ve Velké Británii, jejich milovníkem a lovcem z Devonshiru, Jackem Russelem. Byl to nadšený lovec lišek a potřeboval psa, který je odvážný s bojovým duchem pro lov lišek.
JORKŠÍRSKÝ TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Pes i fena 23 cm
Hmotnost: méně než 3 kg
Země původu: Velká Británie
Doba vzniku plemene : Kolem roku 1800
Původní využití :Chytání krys a potkanů
Základní charakteristika : Společenské plemeno
U tohoto plemene je kladen velký důraz na vzhled, hlavně na srst, který by měla být dlouhá, zcela rovná, bohatá, jemná a hedvábná. Tříslová barva, která je na hlavě by neměla zasahovat až na krk a nesmí obsahovat tmavé chlupy. Končetiny jorkšírka jsou pokryty sytě zlatavou barvou, která je nejtmavší u kořínků. Zajímavostí je, že všechna jorkšíří štěňata se rodí zcela černá. Péče o srst je poměrně náročná, je potřeba ji zastřihovat a upravovat do fazonky, také pravidelně česat, aby se netvořily žmolky. Dobré je delší chlupy nad čelem svázat, aby pejskovi nepadali do očí. Na tohoto pejska je také na trhu velké množství různých doplňků a oblečků.
Jorkšírský teriér je v dnešní době velmi žádaný pro svůj malý vzrůst (ideální do bytu), inteligenci, milou povahu, hravost a temperament. Velkou výhodou rovněž je, že struktura srsti tohoto pejska je podobná lidským vlasům, proto je jorkšírský teriér vhodný i pro alergiky a hospodyňky určitě ocení, že nelíná.
Toto plemeno má malou a plochou hlavu, která však nesmí být příliš okrouhlá ani dlouhá a to zejméne v čenichové partii. Nos je vždy černý. Oči jsou velikostně střední, tmavé a s inteligentním výrazem. Musí být posazeny těsně nad lícemi a hledící dopředu. Uši připomínající tvar písmene V jsou malé, vždy vzpřímrené a posazené ne příliš na straně hlavy. Krk musí mít pevný, vztyčený. Hrudník široký přiměřeně k ostatním částem těla, žebra jsou klenutá, hřbet rovný, silná bedra. Ocas je nesen mírně nad úrovní hřbetu, ideálně by měl být rovný.
Toto plemeno se vám, co se pohybu týče, přizpůsobí. Kratší procházky mu postačí. Je to kurážný, zvědavý, čilý, sebevědomý, veselý a společenský pes, který se nebojí ani větších psů. Ale někteří jorkšírští teriéři jsou hodně uštěkaní.
Toto plemeno vyniká svou oddaností ke svému pánu, k cizím lidem je však většinou zpočátku nedůvěřivý. Jedná se o velmi živé a temperamentní plemeno, bývá zvídavý, bystrý, ostražitý i samostatný, někdy však bývá poněkud tvrdohlavý. Na svoji postavu a velikost se jedná o velmi statečného a nebojácného psa. Rád se učí novým věcem a hraje si, vyniká svou inteligencí a přizpůsobivostí. Jedná se o velmi společenského pejska, který miluje svou rodinu a problém nemá ani s ostatními zvířecími členy domáctnosti. Projevená bázlivost, která se u některých jedinců vyskytuje, je důsledkem nedůsledné výchovy, kterou tento pes nutně potřebuje, protože má sklony k rozmazlenosti.
Jorkšírská štěňátka jsou velice krásná a drobná a v lidech často vzbuzují pocity, že takového malého milého tvorečka je zbytečné cvičit. To je ovšem obrovský omyl! Lidé dělají velkou chybu, když podcení výchovu tohoto pejska, který dokonce v minulosti skládal lovecké zkoušky. Každý pes, ať má v kohoutku 20 cm nebo 80 cm, potřebuje alespoň základní výcvik, jinak se může stát malým "tyránkem" rodiny. Pejska bychom měli naučit alespoň tyto základy: nedělat potřebu doma, poslechnout na přivolání, umět být doma po určitou dobu sám, chodit klidně na vodítku, nežebrat u stolu a respektovat, že do postele se nesmí (pokud si to tedy výslovně nepřejeme). S výchovou je třeba začít hned, jak si štěňátko přineseme domů. Pejsek sice na nás působí velice křehkým a nevinným dojmem, ale to nás nesmí odradit od jeho důsledné výchovy. Nikdy však svého čtyřnohého přítele netrestejte fyzicky! Když bude zlobit, uchopte jej za volnou kůži v zátylku a trochu jím zatřeste (feny tak trestají svá mláďata) a nebo jej vyzvedněte do výšky očí a tím mu dejte najevo, kdo je tady pánem. Samozřejmě nazapomínejte hodně chválit, když pejsek udělá, co po něm požadujete.
Tento pes pochází z Anglie, kde byl vyšlechtěn chudými tkalci, kteří byli donuceni kvůli zákonu, který byl vydán v 11. století a přísně zakazoval poddaným lovit zvěř a chovat velké psy k lovu, vyšlechtit malé plemeno, které je schopné lovu - psi byli tenkrát podrobování jednoduchému testu - pokud bezproblémově prošli obručí o průměru cca 18 cm, mohli si je majitelé ponechat. Z pracovního psa se toto plemeno stalo psem společenským, dokonce symbolem luxusu a to v 19. století. Toto plemeno bylo oficiálně uznáno až roku 1886.
KERRY BLUE TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Pes 45,5-49,5 cm, fena 44,5-48 cm
Hmotnost: 15-18 kg
Země původu: Irsko
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Lovecký pes
Základní charakteristika : Lovecký pes, hlídač, společník
LAKELAND TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: max. 37 cm
Hmotnost: 6,5-8 kg
Země původu: Anglie
Doba vzniku plemene : 20. století
Původní využití :Lovecký pes
Základní charakteristika : Lovecký pes, hlídač, společník
Lakeland terier (Lakeland Terrier) má hustou, hrubou a počasí dobře vzdorující srst, s dobrou a hustou podsadou. Zbarvení je černo tříslové (black and tan), červené, pšeničné, červeno šedivé, játrové, modré nebo černé. Malé bílé skvrnky na tlapkách a na hrudi jsou nežádoucí, ale přípustné. Mahagonové zbarvení nebo sytě tříslové je netypické. Má srst, jenž potřebuje 2 krát až 3 krát ročně trimovat a alespoň jednou týdně kartáčovat. Chloupky ze zvukovodu nezapomínejte odstraňovat a z oblasti mezi polštářky zastřihávat. Také drápky udržujte krátké.
Sportovně - elegantnímu zjevu odpovídá energické a kurážné chování. V nezmenšené míře si uchoval loveckou náruživost, ostrost na škodnou, vytrvalost i odolnost.
Lakeland terier (Lakeland Terrier) je elegantní, dovedný, dobře vyvážený a kompaktní pes. Hlavu má dobře vyváženou, Délka hlavy od stopu ke konečku nosu není větší, než vzdálenost od týlu ke stopu. Lebku má plochou a uhlazenou. Nos je černý, s výjimkou psů játrově zbarvených, kteří mají nos játrový. Čenich je široký a ne příliš dlouhý. Čelisti má silné. Oči jsou tmavé nebo lískové, šikmé oči jsou nepřijatelné. Uši má mírně menší, tvarované do písmene „V“, jsou nošeny ostražitě. Krk je mírně klenutý. Záda má silná a mírně kratší. Hruď se přiměřeně zužuje. Ocas je obvykle ukotvený, je nošený vesele, ne však v zatočení přes záda nebo zkroucený. Přední končetiny jsou rovné a mají dobrou strukturu kosti. Zadeček je silný a svalnatý. Stehna má dlouhá a silná, hlezna jsou blízko u země. Tlapky jsou malé, kompaktní a zakulacené. Při chůzi a pohybu se přední i zadní končetiny pohybují rovně vpřed a paralelně.
Hodí se pro energického, sportovně založeného majitele. Srst se 3x - 4x upravuje trimováním, které je poměrně složité a mělo by být svěřeno odborníkovi.
Lovecký pes - norník, použitelný i na povrchové práce. V Anglii je dnes považován spíše za společenského psa, u nás je však stále lovecky využíván.
Dlouhověký manchesterský teriér je spíše určen pro jediného majitele a nezávisle na své sportovní minulosti je často oblíbeným mazlíčkem starších dam. Je také vynikajícím rodinným mazlíčkem, který se hodí do města i na venkov.
I když historie manchesterského teriéra není zcela doložena, předpokládá se , že je to staré plemeno.Jeho předky byli sportovní teriéři, kteří v polovině 19. století lovili krysy pro obveselení přihlížejících. Tento sport byl oblíbený u chudiny v okolí Manchesteru na severu Anglie. Manchester teriér asi pochází z nyní vyhynulého white english teriéra, k němuž byla přidána krev jezevčíka, vipeta a king Charles španěla. Svým dílem přispěl i dobrman a italský chrtík, kteří se především podepsali na jeho hladké, lesklé srsti a zbarvení, posledně jmenovaný i na mírně vyklenutém hřbetu.
MINI BULLTERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
NORWICHSKÝ TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Pes i fena kolem 20 cm
Hmotnost: kolem 4 kg
Země původu: Anglie
Doba vzniku plemene : 19. století
Původní využití :Norník
Základní charakteristika : Hlídací pes, vhodný do rodiny
Srst těchto plemen je tvrdá a drátovitá. Srst na hlavě a uších je poněkud kratší, na krku, břiše a plecích poněkud delší. Přípustné jsou všechny odstíny červené, ale i slámová, černá s tříslovým pálením a šedě prokvetlá („grizzly). Malé bílé odznaky jsou přípustné, ale nežádoucí. Srst pravidelně češte a kartáčujte a vyškubávejte přebytečnou a starou srst. To můžete dělat sami nebo to nechat na trimovacím salonu. V závislosti na kvalitě srsti je to nutné přibližně dvakrát za rok. Zastřihávejte přebytečné chlupy mezi polštářky na tlapkách.
Veselý a živý, inteligentní, přátelský, odvážný a drzý, mazaný, podnikavý, nekomplikovaný, hravý a někdy svéhlavý.
Tato dvě plemena mají rozdílné uši : norwichský teriér je má vztyčené, norfolkský teriér je má sklopené dopředu. Jde o plemeno teriérů. Norwichský teriér se vyznačuje pevnou postavou. Malý nízkonohý hrubosrstý teriér,na své rozměry neuvěřitelně silný. Je to robustní a energický pes. Hlava je u těchto plemen klínovitá, kratší než mozkovna, s dostatečně širokým a kulatým čelem. Na zátylku má dobře zřetelný hrbolek a dosti silné čelisti.
V pohybu se vám tento pes naprosto přizpůsobí, má rád dlouhé procházky a dovádění, ale přímo je nevyžaduje a ideálně se vyřádí také samostatně na zahradě.
Na teriéry vycházejí tito psíci dobře s ostatními psy, a i s dětmi mají zřídka problémy. Návštěvu nejdříve halasně ohlásí, ale ledy se brzy prolomí.
Norfolkští a norwichští teriéři se poměrně rychle učí. Buďte však vždy důslední, protože jsou to přece jen teriéři s vlastní vůlí.
V 19. století se toto plemeno nazývalo "Cambridge-teriér", neboť bylo v módě studentů Cambridgeské university. V současnosti se odlišnosti mezi Norwichským teriérem a Norfolk teriérem, které do roku 1964 zahrnovalo pouze jedno plemeno, vyznačují tím, že Norwichský teriér má uši špičaté a stojaté a jakékoliv druhy s klopícíma ušima se nazývají "Norfolský teriér". Později Anglický klub chovatelů psů oficiálně oddělil toto plemeno a Norwichský teriér se jako plemeno zcela osamostatnil. Pravděpodobně se rozvojem tohoto plemene zabývali najednou dva lidé, a to plukovník Von z Balibliku (jižní Irsko) a pan Hopkins (Velká Británie). V 60.letech plukovník choval stádo malých rezavých teriérů a výsledkem jejich křížení vznikl pes se stojícíma a klopícíma ušima. Klopící uši jejich vlastníci kupírovali až do doby uzákonění zákazu kupírování. Poté Klub chovatelů Norwichských teriérů přiznal standard pouze plemene se stojícíma ušima. Ve svém pořadí se pomocník Hopkinse Frank Johnes zabýval křížením zrzavých teriérů s jinými teriéry, odebírajíc pouze psy malého vzrůstu.
PARSON RUSSEL TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
SILKY TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Pes i fena 23 cm
Hmotnost: 4-5 kg
Země původu: Austrálie
Doba vzniku plemene : Kolem roku 1800
Původní využití :Společenský pes
Základní charakteristika : Společenský pes
Rovné hedvábné chlupy na těle tvoří na mírně dlouhé, rovném hřbetu přirozenou podélnou pěšinku. Nesmí být tak dlouhá, aby bránila v pohybu, zpravidla je její délka 13 až 15 cm. Jsou akceptovány všechny odstíny modré a tříslové, nesmí se u nich vyskytovat bílá a stříbrná.
Australský silky teriér má všechny znaky větších teriérů. Je to ostražitý hlídač, nebojácný, výkonný a čilý pes. Je veselý, temperamentní, ale snadno ovladatelný a přizpůsobivý. Snadno a rychle se učí a proto je vyhledáván pro agility i jiné psí sporty, které ho baví. Je to ideální pes do rodiny, nekonfliktní, perfektní společník, který má rád děti a miluje přítomnost člověka. Někdy má ovšem sklon k dominanci. Na rozdíl od jorkšíra je Australský silky teriér více povahově nezávislý.
Je to nižší pes střední délky, ale je dobře stavěný a má kompaktní a noblesní vzezření. Má dostačující tělesnou konstrukci a hmotnost na to, aby mohl likvidovat domácí hlodavce. Průměrná výška v kohoutku je 23 cm a váha asi 3,5 až 4,5 kg. Hlava je středně dlouhá a mozkovna plochá. Nosní houba je černá, pysky pevné, přiléhající. Má silné čelisti a zuby s nůžkovým skusem. Oči má Australský silky teriér malé, oválné s co nejtmavším odstínem. Uši jsou malé, ve tvaru písmene V a jsou nasazené vysoko na lebce. Jsou neseny vztyčené. Elegantní, středně dlouhý krk ladně přechází do plecí. Hřbetní linie je rovná, bedra silná a hrudník středně široký a hluboký. Žebra jsou klenutá a dosahují až k bedrům. Ocas je vysoko nasazený, vztyčený a bez praporců. Nesmí být stočený do kroužků. Hrudní končetiny jsou rovné s oblými kostmi, pánevní končetiny jsou dobře vyvinuté se správně zauhlenými koleny a hlezny.
Tento pes nepotřebuje mnoho pohybu, vystačí si s krátkými procházkami, je proto vhodný i pro starší lidi.
V kontaktu s ostatními zvířaty i s dětmi je naprosto bezproblematický. Je absolutně neagresivní, domácí mazlíček.
Hned od útlého věku musíme psa navykat na pravidelné česání a čištění srsti, koupání, šamponování, fénování, zastřihávání drápků a srsti kolem uší. Při koupání je dobré použít kondicionér nebo balzám pro snadnější rozčesávání. Australský silky teriér je hlavně dekorativní pes, proto se v létě vyplatí srst olejovat, aby se nelámala a byla později na výstavách hedvábná, jak má být.
Už z názvu je patrné, že Australský silky teriér pochází z Austrálie, kde někdy v 19. století počalo křížení menších teriérů, které do země přiváželi noví osadníci. Silky má v sobě krev anglických i australských teriérů, Jorkšírského teriéra, Skye teriéra, Dandie-Dinmont teriéra a možná i dalších. První teriéři byli v Austrálii ukázáni v roce 1897, potom byly snahy o ustavení standardu, ale oficiálně bylo FCI toto plemeno uznáno až koncem padesátých let 20. století. Od počátku byl Australský silky teriér šlechtěn jako dekorativní nebo výstavní pes. Ve světě jde o poměrně málopočetné plemeno a do ČR se dostali první jedinci někdy v roce 1991.
SKOTSKÝ TERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Nezadáno
Hmotnost: Nezadáno
Země původu: Nezadáno
Doba vzniku plemene : Nezadáno
Původní využití :Nezadáno
Základní charakteristika : Nezadáno
STAFFORDŠÍRSKÝ BULLTERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Pes i fena 36-41 cm
Hmotnost: 11-17 kg
Země původu: Velká Británie
Doba vzniku plemene : kolem roku 1800
Původní využití :Bojový pes, chytání krys a potkanů
Základní charakteristika : Vynikající společník,velmi vhodný k dětem
Srst Stafordšírského bullteriera je krátká, hladká. Barva srsti je od bílé, červené a rezavé až po černou. Je možná i kombinace těchto barev.
Statečný, nebojácný a houževnatý pes. Je spolehlivý a velice milý společník. Musíme vyvrátit zakořeněné představy veřejnosti, že jde o psa agresivního, zuřivého, nebo útočného. Tento pes je naopak velmi oddaný, dobrácký.
Stafordšírský bullterier je hladkosrstý, dobře vyvážený a na svou velikost velmi silný pes. Je svalnatý, aktivní a pohyblivý. Hlava je krátká s dobře vyvinutými lícními svaly. Přednost mají tmavé oči, jejich zbarvení se však může vztahovat k barvě srsti. Jsou kulaté a středně velké, posazené tak, aby hleděly přímo vpřed. Okraje víček jsou tmavé. Nevelké uši jsou povislé, jejich konce směřují různými směry. Stafordšírský bullterier má hrudník široký a hluboký, boky jsou oblé. Krk má svalnatý, poměrně krátký s jasnými obrysy směrem k ramenům se rozšiřující. Přední tlapy jsou široce postavené. Linie hřebu je rovná. Středně dlouhý, nízko nasazený ocas se ke špičce zužuje a je nesený poměrně nízko. Za vadu je pokládán ocas, který je stočený do kruhu.
Psi rádi cestují a dlouhá jízda autem jim nevadí. V létě rádi plavou a v zimě doprovázejí lyžaře na běžkách. Stafordšírský bullterier je vášnivý aportér a lze ho venčit i na poměrně malém prostoru. Vynikající uplatnění našel i v canisterapii.
Stafodšírský bullterier je velmi statečný, nebojácný a houževnatý pes. Je spolehlivý a velice milý společník. Musíme vyvrátit zakořeněné představy veřejnosti, že jde o psa agresivního, zuřivého, nebo útočného. Tento pes je naopak velmi oddaný, dobrácký. Svou rodinu miluje, rád si hraje a zejména velice miluje děti. Ne nadarmo se v zemi původu tento pes nazývá „Baby dog". S dětmi si vydrží hrát celé hodiny a toleruje jejich malé hrubosti a neohrabanost.
Při výchově psa musí majitel uplatňovat autoritu vůdce smečky a pak se může těšit z výborného a roztomilého psa. Nesmí se v něm od mládí podporovat žádná agrese. Při důsledné výchově se stane i snášenlivý k ostatním zvířatům v domácnosti, včetně psů. Musíme pamatovat na to, že tento pes má v genech zakódovánu bojechtivost, na kterou nezapomněl. Proto buďme při výchově tohoto plemene důslední a laskaví.
Stafordšírský bullterier vznikl křížením buldoka a teriéra v 19. století ve Velké Británii. Toto plemeno bylo vyšlechtěno zejména pro souboje. Vydrží neúnavné souboje, které se odehrávají v tajných arénách. Oficiálně bylo plemeno zaregistrováno r. 1935 v Anglii. Chov v České republice je datován od roku 1989, kdy byla dovezena první fena. Následovaly první importy z Německa, Belgie, Nizozemí a Finska. Naši přední chovatelé investovali do zahraničního krytí.
VELŠTERIÉR
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Pes i fena 36-39 cm
Hmotnost: 9-10 kg
Země původu: Velká Británie
Doba vzniku plemene : kolem roku 1800
Původní využití :Chytání krys a potkanů
Základní charakteristika : Společník, hlídač
Druhové zařazení psa: Teriéři
Výška v kohoutku: Pes i fena 36-39 cm
Hmotnost: 9-10 kg
Země původu: Velká Británie
Doba vzniku plemene : kolem roku 1800
Původní využití :Chytání krys a potkanů
Základní charakteristika : Společník, hlídač
Srst Velšteriérů je velice specifická, vyžaduje proto více pozornosti. Musí se minimálně dvakrát ročně upravovat trimováním u odborníků. Následkem nesprávné péče může srst světlat, ztrácet zlatohnědou barvu. Nevyhnete se ani každodennímu česání a kartáčování.
Jako snad všichni teriéři i Velšteriér se projevuje velice živě a energicky, má rozhodně svojí hlavu, je dost tvrdohlavý a nikdy ho neomrzí jakákoli hra. Patří mezi vášnivé aportéry a k vybití své nekonečné energie potřebuje prostor větší než panelákový byt. Jelikož v sobě nezapře loveckého ducha, je Velšteriér velmi dobře vycvičitelný a ovladatelný. Miluje společnost, ale patří spíše do aktivní rodiny, která mu bude věnovat dostatek pozornosti. Velšteriér si rozumí s dětmi, dokáže si s nimi hrát celé hodiny, nechá si leccos líbit, přitom není agresivní. Jedná se o velice oblíbené společenské plemeno, které si oblíbí téměř každý už pro jeho nekonečný elán a dobrou náladu. Když ale není zbytí, probudí se ve Velšteriérovi bojovník a stává se ostrým a neohroženým psem v každé situaci.Pozor však na ostatní psy, může se k nim chovat dominantně.
Velšteriér je pes střední velikosti, ušlechtilého vzhledu. Uši má malé, ve tvaru písmene V, oči jsou tmavé a mandlovité. Po narození jsou štěňata Velšteriéra celá černá, svou charakteristickou barvu získávají až později.
Přestože byl velšteriér původně vyšlechtěn a využíván pro lovení (zejména krys), dnes se s ním setkáváme spíše jako se společníkem, kterého spousta lidí chová jak v domě, tak v panelákovém bytě. Přesto je však nutné podotknout, že se jedná o plemeno, které potřebuje spoustu aktivity a to jak fyzické tak duševní a pokud mu ji neposkytneme bude se trápit.
Díky jeho lovecké minulosti je velice snadné velšteriéra vycvičit a vychovat k poslušnosti, přesto ho občas od rvaček s ostatními psy neodradíte. Toto plemeno se doporučuje rodinám s dětmi. Jsou nesmírně hraví, proto je děti nikdy neomrzí, neoženou se po nich a nechají si vše líbit. Svou rodinu zbožňuje, ale k cizím je trošku nedůvěřivý. Také by se dalo říct, že si spíše pes ochočí svého pána a i ty největší odpůrce všeho živého si dokáže získat a svým mnohdy až komickým chováním dovést přes smích až k slzám.
Problémy s výcvikem Velšteriéra se
